Bez nás to snad ani nejde...

15.04.2015 10:34

Naše škola měla v letošní sezóně Středoškolské futsalové ligy ve finále "Západ" hned dvojité zastoupení...v kategorii dívky i chlapci. A jak se jim vedlo? O tom píše headcoach obou týmů Jirka Jonák:

Datum: 7.4.2015

Místo: Praha, hala TJ Tatran Střešovice

Akce: Konferenční finále „Západ“ SFL dívky

Účastníci: Dvořáková Marcela, Gnändigerová Vivien, Leitermannová Kristýna, Mertlová Barbora, Racková Diana, Slovenkaiová Eliška

Naše dívky letos dosáhly dalšího vynikajícího úspěchu, když navázaly na slavnou generaci z před několika let, a dokázaly se probojovat do konferenčního finále, které se hrálo v Praze v hale florbalového oddílu TJ Tatran Střešovice. Oproti minulým rokům se o dvě postupová místa do brněnského celostátního finále popraly hned čtyři týmy. Našimi soupeřkami byly dívky z pražské Obchodní akademie Hovorčovická, z Gymnázia a SOŠ ekonomické Sedlčany a ze SŠ obchodu a služeb Alejní z Teplic. Utkání se hrála na dlouhých 2x15 minut s tím, že se akumulované fauly po prvním poločase nenulovaly. Los k nám moc přívětivý nebyl. To, že jsme začínali s dívkami ze Sedlčan a pak měli zápas pauzu, bylo ještě v pořádku. Ale poté jsme měli vyzvat Pražačky, abychom hned nato naše působení v turnaji zakončili s Teplicemi. Bylo jasné, že bude velmi záležet na tom, jak dlouho naše holky vydrží se silami. Při našem nepočetném týmu a při pohledu na zaplněné střídačky našich hlavních soupeřek – vyhlídky nic moc.

Podle papírových předpokladů našimi hlavními soupeřkami byly týmy ze Sedlčan a Teplic. Pražský výběr měl být poněkud na jiné úrovni. Již po úvodním utkání jsme ale museli naši původní taktiku, že se v utkání s Prahou budeme poněkud snažit pošetřit síly, přehodnotit. Pražačky k našemu nemalému zděšení hrubě podcenily svůj první zápas s Teplicemi a po profesorském výkonu, když je vůbec nepodržela gólmanka, padly 3:4. Porazil(a) je prakticky jediný(á) hráč(ka), která svým stylem hry i postavou připomínala spíše osobu opačného pohlaví. Pozdější kuloární informace hovořily o tom, že za týden se tak má i stát po určitém operativním zákroku. Výsledek úvodního zápasu znamenal, že budeme muset pořádně zabrat i v utkání s Pražačkami a poté co nejvyšším rozdílem porazit Teplice – to jsme ještě ani nekopli do balónu a náš sen o postupu do Brna dostal vážné trhliny.

V prvním našem utkání jsme tak vyzvali dívky ze Sedlčan – tým, který ve svém divizním finále dokázal zremizovat svůj zápas s favorizovanými Pražačkami. A skutečně, v jejich souboru bylo několik dívek, které uměly do mičudy kopnout. Naše holky se ale neohroženě pouštěly do vzájemných soubojů, a i když jsme původně chtěli hrát ze zabezpečené obrany, naháněly své soupeřky po celém hřišti. Naši aktivitu jsme i přes veškerou snahu výborné gólmanky soupeřek dokázali v první půli přetavit ve dvě obrovsky důležité branky. Nejdříve dokázala volnou kouli do branky doklepnout Eliška, aby pár minut poté prokázala svůj hlad po gólu i Diana. V obraně si zatím počínáme pozorně – to, co projde, sbírá Vivien. Po přestávce se přeci jen začíná projevovat vliv naší krátké soupisky. Již se tak často nedostáváme na dostřel, a i soupeřky se začínají více osmělovat. Nedokážeme zachytit jeden rychlý útok a Sedlčany po pěkné kombinaci snižují. Zbývá ještě pár minut a za stálého povzbuzování našich fanoušků zuby nehty držíme nejmenší možný náskok. Nakonec potřebné první uklidňující vítězství 2:1 získáváme.

Vylosování nemají příznivé ani Sedlčany, které po chvíli oddychu čeká utkání s Teplicemi. Ve vyrovnaném zápase, kdy Středočešky bohužel nedokáží proměnit některé své velké příležitosti, se čeká na branky až do druhé půle. Jazýčky vah znovu vychyluje teplický špílmachr, na jehož první trefu dokáží Sedlčany ještě zareagovat, ale na druhý gól minutu před koncem již odpověď nenajdou. Ani tento výsledek nám vůbec nehraje do karet.

Čeká nás tedy klíčový souboj s pražskou akademií – několikanásobným vítězem soutěže. Samozřejmě, že pokud bychom Pražačky dokázali porazit, postupujeme. Je nám ale jasné, že naše soupeřky dva zápasy po sobě nepodcení a půjdou do nás hlava nehlava. Bohužel naše černé předpoklady se naplňují velice záhy. Nedokážeme zachytit začátek zápasu, působíme velmi odevzdaně a ještě více dolů nás sráží dvě rychlé branky v naší síti. Holky se sice snaží, ale na rozjeté soupeřky zkrátka nemají. Jak začínají přibývat branky v naší síti, slábne bohužel povzbuzování našeho kotle, jehož podporu by holky právě nyní velmi potřebovaly. Velmi důležitou branku se ale povede vsítit našemu žolíku – Marcele, na kterou soupeřky v jednu chvíli trestuhodně zapomínají. Snižuje tak na 1:4. V poločase padáme nakonec 1:5. Samozřejmě, že podobný průběh druhé půle by prakticky znamenal náš konec. Zkoušíme mobilizovat naše fanoušky a po přestávce přeci jen s vypětím všech sil držíme více s našimi soupeřkami krok. Přesto musí Vivien ještě dvakrát vylovit balón ze své branky. Občas se naše dívky neubrání frustraci a z přemíry snahy se dopouštějí faulů. Jejich počet bohužel narůstá, a když je jich šest, máme tady první desítku (sudí ale balón staví na vzdálenost devíti metrů). Jenže Vivien se ve druhé půli překonává, chytá fazónu a první desítku vyráží. Po chvíli si dokáže poradit i s nařízenou druhou a vzápětí dokonce i se třetí. Navíc poslední slovo v tomto utkání má Diana, která alespoň snižuje nelichotivé skóre na konečných 2:7.

Sice ještě malá jiskřička naděje žije, ale museli bychom hned po tomto vysilujícím utkání svalit Teplice alespoň o tři branky. Na tomto místě musí kouč s pravdou ven – špatně spočítal, o kolik musíme Teplice porazit, a celou dobu svým svěřenkyním tvrdil, že alespoň o sedm – z matematického hlediska ostuda jak vrata, ale jako motivační faktor se tato okolnost ukázala býti rozhodující J. Zápas začíná za ohlušujícího povzbuzování našich fans. Bohužel hned po pár sekundách se nevyvarujeme zmatku v našem brankovišti a teplický snajpr svým důrazem na několikátý pokus protlačí kouli do naší sítě – no nazdar. Ale pozor. Skoro vzápětí poprvé bezchybně zafunguje spolupráce Vivien – Diana a je srovnáno. Nevíme, jak se to stalo, ale holek je najednou plné hřiště a Teplice nejsou schopny najít odpověď na naše rychlé kontry. Diana chytá slinu a zatěžuje konto protihráček dalšími čtyřmi brankami, a to ještě občas zvoní tyče za obětavou gólmankou soupeřek. Teplice jsou směrem dopředu neškodné, poněvadž klíčovou osobu dokážeme poctivě zdvojovat. Když do přestávky přidá svoje polínko pod kotel také Týna, jsou naše protihráčky zralé na ručník. Poločasový výsledek 6:1 nechceme a nesmíme promarnit. Přestávka pomáhá soupeřkám se zvednout a zmobilizovat síly – nás naopak poněkud přibrzdila v naší euforické hře. Naše holky se již tolik neprosazují, jejich fyzický rezervoár má kupodivu své hranice. Přesto Diana ještě jednu třešinku na dort dokáže přihodit. To již nás ani nemrzí některé další šance, které jsme nedokázali proměnit. Navíc je nám znovu odpískán šestý faul a pár minut před koncem utkání teplický snajpr nemůže mít lepší příležitost. Vivien si ale na jeho pumelici v poklidu počká a svým dalším zákrokem tak potvrzuje neuvěřitelný týmový výkon našeho výběru. Ve fantastické atmosféře si tak naše dívky vychutnávají svůj úspěch. Výsledek posledního utkání, kdy si Pražačky pohrály se Sedlčany, nás již vůbec nezajímal.

V koutku duše jsme si mysleli na druhé postupové místo, ale na popis toho, co naše holky dnes předvedly, snad neexistuje přídavné jméno. S miniaturní sestavou odehrály tři obrovsky obtížná utkání – každé za jiné situace, aby v tom posledním hlavně sobě dokázaly, že snad nemají fyzické hranice. Ostatní výsledky nám vůbec nenahrávaly, ale dokázali jsme se poprat s nepředpokládanou nepřízní osudu. Naše dívky tak napodobily své spolužáky a po nádherném turnaji se probojovaly mezi poslední čtyři středoškolské týmy celé republiky. Patří jim obrovský dík za nezapomenutelný zážitek a skvělou reprezentaci školy. Na závěrečném turnaji nás čeká opravdová špička středoškolského futsalu a kopané. Nemá cenu si lhát do kapsy – můžeme pouze překvapit. Po tom, co ale holky předvedly v rozhodujícím zápase, si užijme poslední turnaj a kdo ví – třeba nás nějaké překvapení ještě čeká.

 

Datum: 1.4.2015

Místo: Příbram, Sportovní hala Aquapark

Akce: Konferenční finále „Západ“ SFL chlapci

Účastníci:

chlapci: Černík Jan, Foist Vladimír, Folk Jan, Holec Jan, Kropáček René, Kráčina Petr, Křemen Jan, Matas Martin, Podolník Daniel, Sklenář Vít, Žipaj Marek, Žorna Michal

Ne, nebyl to apríl. Naši chlapci se skutečně probojovali do konferenčního finále SFL. Turnaj se tentokráte neodehrál v Praze, jak se stalo v minulých letech tradicí, ale ve sportovní hale v Příbrami, která měla ve hře neskutečně silný výběr. Domácí výběr z ISŠ HPOS doplnil ještě náš tým, z Prahy přijel výběr Gymnázia Přípotoční a ze severu Čech HŠ, OA a SPŠ Teplice 'C'. Hrálo se systémem každý s každým 2x15 minut, poslední 3 minuty čistého času v každém poločase a akumulované fauly se o přestávce nenulovaly. Ve hře byla dvě postupová místa na celorepublikové finále dlouhodobé soutěže do Brna. Vylosování bylo pro nás vcelku příznivé. Hned v prvním utkání jsme se měli střetnout s papírově asi nejsilnějším domácím týmem, po jednozápasové pauze nás čekal pražský výběr a opět po jednozápasové odmlce jsme celý turnaj měli uzavřít s Teplicemi. Halu zaplnili příznivci domácího týmu, ale jak se později ukázalo, náš kotel, ač byl v jasné menšině, se nenechal zahanbit a po většinu našich zápasů měl sportovní terminologií řečeno „více ze hry“.

Při pohledu na soupisku příbramského výběru, který se již několikrát stal celkovým vítězem SFL, bylo jasné, že můžeme pouze překvapit. Tři hráče lze najít na soupisce prvoligového týmu 1. FK Příbram (reprezentant U-19 jako bonus) a zbytek hraje buď juniorskou nebo dorosteneckou fotbalovou ligu. Naši krajští přeborníci (až na Kropyho s Křemínkem) ale rozhodně nechtěli dát svoji kůži lacino. Soupeři si nás před zápasem lehce proklepávají, když se ptají na přítomnost hráčů Viktorky v našem výběru. Víťa je poté ale hned seznámí s naším týmem: „My jsme Sportovka!“ Hned po pár vteřinách se nám dokonce daří úplně umlčet domácí příznivce, když Žofy podrží balón a z otočky překvapí domácího gólmana. Bohužel z vedení se dlouho neradujeme, poněvadž za pár okamžiků nám domácí odpovídají stejnou mincí. Hlavně díky Víťovi a jeho ideálně postavené brankové konstrukci poté ustojíme několik obrovských příbramských příležitostí. Sice si také náš tým dokáže vypracovat zajímavé brankové příležitosti, ale domácí kopáči dokazují svoji kvalitu a do přestávky nám odskakují o dvě branky. Několikrát se nám zdá, že sudí jsou při posuzování sporných situací přeci jen většinou na straně domácího celku, ale s tím se musíme vypořádat. Žofyho hláška při jeho cestě na střídačku: „Ale von mě tam normálně štípá,“ se zařazuje k těm památným. Po pauze zbraně neskládáme a díky trefě Kropyho se dostáváme soupeři na dostřel. Ten ale po chvíli znovu skóruje. Počet faulů na obou stranách se pomalu blíží klíčovému číslu šest a Kropymu se pár minut před koncem daří opět ideálně umístit kouli na správné místo. Nadechujeme se k závěrečnému náporu, ale sudí trochu necitlivě pouští hru a domácí toho ihned využívají. Tím prakticky rozhodují o svém vítězství a ztvrzují ho ještě jednou brankou. Konečný výsledek je sice 3:6 v náš neprospěch, ale námi předváděná hra, kdy jsme s favoritem dokázali držet krok prakticky po celý zápas, dává naději do dalšího klíčového utkání. V dalším zápase poté Praha poráží Teplice 5:2.

Situace je jasná. Pokud hodláme zůstat ve hře o postup, musíme v následujícím utkání uspět. Ani pražský výběr není bez hvězd. Další reprezentant a hráči známých pražských klubů včetně futsalistů. Do karet by nám ale mohlo hrát to, že soupeř hraje druhý zápas po sobě a má na lavici pouze dva hráče navíc. V první půli zkoušíme trochu přeskupovat sestavu, ale do ideálního stavu to má daleko. Přesto se díky Folkymu ujímáme vedení. Navíc se zdá, že své vedení pojistíme, ale fantastické Žofyho střele do šibenice bohužel o pár milisekund předchází zbrklý hvizd sudího píšťalky, který nenechává naši akci dokončit podle pravidel. Sledujeme další náročný zápas, ve kterém se soupeři do přestávky daří skóre srovnat. Ve druhé půli se vracíme k osvědčené sestavě, a to začíná nést ovoce. Mezi střelce se postupně zapisuje Pody, který se mimochodem opět blýskl jedním ze svých pověstných gólmanských zákroků, Žofy, Márty a Kropy. Jsme střelecky produktivnější než soupeř a hlavně se opět můžeme opřít o famózního Víťu. Navíc máme možnost skóre navýšit z nařízené desítky po šestém faulu soupeře, ale Kropyho rána si cestu do branky nenachází. Pražáci mají po chvíli také možnost kopat desítku po jednom přísně odpískaném zákroku, ale Víťa září. Bohužel závěr utkání neodehrajeme podle představ, když podvědomě cítíme, že utkání je rozhodnuto a necháme soupeře snížit na konečný stav 5:3. A to je právě nemilá komplikace. Případný postup ještě není zcela v našich rukách, a i když bychom porazili posledního soupeře, musíme čekat na výsledek závěrečného utkání. Následné utkání se hrálo zcela v režii domácího týmu, který sfoukl Teplice 12:4.

Turnaj jsme tedy uzavírali zřejmě s papírově nejslabším účastníkem – Teplicemi. Opět nám nahrálo do karet, že soupeř hraje druhé utkání po sobě. A dokonce po předchozím debaklu posílá do branky zřejmě hráče z pole. Naši chlapci za dalšího mohutného povzbuzování našich věrných fans utkání nepodceňují a spouštějí brankostroj. Konto neškodného soupeře zatěžují do poločasu šesti brankami většinou po krásných a pohledných kombinacích. Po přestávce pokračujeme v uvolněném výkonu, když se do hry dostanou až na Máru všichni hráči z lavičky. Zejména hladový Kráči hlasitě vyvolávaný naším kotlem ukazuje, jaká hvězda do těchto chvil leštila naši lavičku. Hattrick si dal Márty, po dvou brankách poté Folky, Kráči, Kropy a Křemínek, a svůj příspěvek k zápasu přidali i Pody se Žofym. Víťa si zcela oprávněně zasloužil nulu a celkové skóre 13:0 mluvilo jasně o tom, že to se zájezdem do Brna myslíme opravdu vážně. Museli jsme ale ještě počkat, kterak dopadne poslední utkání. Trochu nám na začátku zatrnulo, když se Pražáci ujali vedení, ale chvíli poté převzala otěže zápasu Příbram a prokázala i v tomto mači svoji nadvládu nad turnajem.

Obrovský dík patří našim fanouškům, kteří svým nemalým dílem přispěli k našemu postupu. Dle pozápasových slov našich kopáčů nešlo vypustit byť jen jediný absolvovaný souboj, když měli v zádech takovou hlasitou podporu. Každým absolvovaným turnajem rostla síla našeho výběru a obrovský neskutečný úspěch se dostavil. Po absolutně týmovém výkonu, kdy každý hráč odvedl pro celkový výsledek obrovskou práci, postupujeme do vysněného celostátního finále SFL mezi nejlepší čtyři středoškolské výběry v republice. Tam nás čekají již pouze dva poslední zápasy v letošní sezóně. Nejdříve vyzveme vítěze „východní“ konference z Uherského Hradiště a poté podle výsledku tohoto utkání nás čeká buď boj o třetí flek nebo … Na začátku naší cesty si nikdo nepomyslel, že v soutěži vydržíme až do samotného konce. Ať závěrečný turnaj dopadne jakkoliv, naši chlapci se již nyní nesmazatelně zapsali do sportovní historie naší školy. Tak si pojďme vychutnat poslední turnaj a pokusme se ještě posunout již tak vysokou hranici letošního úspěchu. Zázraky se někdy dějí …

Zpracoval: J. Jonák

 Více o cestě do finále...