Brnóóó, Brnóóó, Plzeňáků plnóóó...

23.04.2015 08:10

Report z celorepublikového finále turnaje ve futsalu Vám přináší hlavní trenér Jiří Jonák.

Datum: 9.4.2015

Místo: Brno, hala na Vodové – Králově Poli

Akce: Finále SFL chlapci, dívky

Účastníci:

chlapci: Černík Jan, Foist Vladimír, Folk Jan, Holec Jan, Kropáček René, Kráčina Petr, Křemen Jan, Matas Martin, Podolník Daniel, Sklenář Vít, Žipaj Marek, Žorna Michal

dívky: Dvořáková Marcela, Gnändigerová Vivien, Leitermannová Kristýna, Mertlová Barbora, Racková Diana, Slovenkaiová Eliška

Do letošního 15. ročníku Středoškolské futsalové ligy se přihlásilo 289 škol v chlapecké kategorii a 82 v dívčí. Do závěrečného finále, které se podobně jako v minulých letech odehrálo v nádherné sportovní hale ve Vodově ulici na Králově Poli v Brně, postoupily v obou kategoriích čtyři nejlepší týmy z celé republiky. Naše škola je po letošku jediným ústavem, ze kterého se podruhé v celé historii SFL dokázaly do finále ligy probojovat oba školní výběry. Do finále v chlapecké kategorii kromě našeho výběru postoupily týmy z ISŠ HPOS Příbram, Gymnázia Čajkovského Olomouc a Gymnázia z Uherského Hradiště. Naše dívky potom doplnily výběry z OA Hovorčovická Praha, SŠsp Ostrava-Poruba a SOŠ Gymnázia Staré Město. V každé kategorii se hrálo nejdříve semifinále a poté zápasy o 3. místo a finále. Dívky hrály 2x15 minut a chlapci 2x20 minut hrubého času. Poněvadž byl první zápas naplánován na devátou hodinu, museli jsme si přivstat, protože odjezd z Plzně byl stanoven na šílených 4.15. Z tohoto důvodu asi polovina účastníků zájezdu využila možnosti přespání ve školní budově – i když každý si asi význam slova přespání vyložil jinak. Po cestě jsme ještě, ostatně jako v minulých letech, nabrali dívky z OA Hovorčovická, které s námi poté také nabraly směr Brno. Celá cesta se kupodivu obešla bez nějakého velkého zdržení, takže jsme na místo konání celého turnaje dorazili v půl deváté.

Nejdříve přišly na řadu naše dívky. V prvním semifinále se nám do cesty postavil celek SOŠ Gymnázia Staré Město, který byl složen prakticky pouze z hráček klubu 1. FC Slovácko, což z něj samozřejmě dělalo obrovského favorita. Navíc většina našich holek ještě nevstřebala náročnou dlouhou cestu autobusem a bojovala s nevolností. Vzhledem k těmto okolnostem jsme ale dokázali odehrát výborné utkání, kdy jsme se nakonec museli sklonit před běhavým týmem soupeřek. Početný výběr Starého Města nás po celý zápas dostával pod tlak, kterému jsme odolávali pouze s velkou bojovností. Poločasový výsledek 0:3 ale není žádný neúspěch. O vítězství soupeřek nebylo pochyb, ale po přestávce se nám podařilo využít jednu z mála našich příležitostí, když odražený balón doklepla do sítě Týna. Soupeřky nám ale ještě čtyři branky přidávají, takže naše holky odcházejí nakonec poraženy 1:7. I když jsme podobný průběh utkání očekávali, naše dívky byly přeci jen zklamány, když se jim podle jejich názoru nepodařilo více potrápit soupeřky. Každopádně se ale za předvedený výkon v tomto zápase vůbec nemusejí stydět. Ve druhém semifinále si také podle předpokladů Pražačky vcelku v pohodě poradily s Ostravačkami, které se tak staly našimi příštími soupeřkami v boji o bronz.

Po dvou dívčích zápasech přišli na řadu chlapci. Nejdříve Příbram, která tady měla opět velice nabitou sestavu, se utkala s Olomoucí, která byla složena z hráčů juniorky olomouckého klubu. Možná, že se jednalo o vůbec nejkvalitnější utkání celého turnaje. Naši kluci se mezitím hodlali rozcvičovat, ale když viděli lítý boj na palubovce, pořádně jim poklesly brady a s otevřenou pusou sledovali dění na hřišti. Na jejich tvářích byla vidět otázka: “Kam jsme se to sakra vlastně dostali?“ Olomouc nakonec dokázala udolat svého protivníka po remízovém utkání až po dlouhém penaltovém rozstřelu. Přišel tedy náš čas. Bylo jasné, že pokud chceme uspět, musíme podat výkon možná až za hranicemi našich možností. Náš soupeř z Uherského Hradiště – to byl opět výběr hráčů z juniorky 1. FC Slovácka. Utkání také začíná ve vysokém tempu. Po pár minutách se nám navíc daří protihráče zmrazit, když se Podymu povede umístit přízemní střelu mimo dosah gólmana. Držíme nadějný výsledek prakticky po celý první poločas, ale soupeř pár minut před přestávkou přeci jen vyrovnává stav zápasu. Utkání je ale hratelné a odhodlaně nastupujeme do druhé půle. Bohužel hned na jejím začátku se nevyvarujeme laciných chyb při bránění protihráčů, a ti nás trestají. Soupeř nám po dalších našich nedůslednostech odskakuje až na stav 1:4. Poněkud přeskupujeme řady a po chvíli nám svítá jiskřička naděje, když pár minut před koncem utkání snižujeme až na rozdíl pouhého jediného gólu po brankách Kropyho a Křemínka. Závěr utkání je hektický. Vsázíme vše na jednu kartu a dostáváme soupeře pod tlak. Jednu chvíli se balón zastavuje pár centimetrů před brankovou čarou soupeře, aby v poslední minutě Žofy dokonce trefil tyč moravského zařízení. To ale již také našimi hráči cloumají emoce, když nesouhlasí s některými výroky sudích. Vše vrcholí pár desítek vteřin před koncem, když si Renda neodpustí několik peprných slov na adresu jednoho ze sudích. Následuje červená karta, a poněvadž se čas tentokráte vůbec nestopuje, zbytek hrací doby se prostě prokecá a pročeká. Ve výborném utkání jsme tak nakonec nedokázali dotáhnout naši snahu do zdárného konce a zbývá na nás pouze utkání zklamaných proti starému známému soupeři z Příbrami. Bohužel to není jediné zklamání, které nás v těchto chvílích potkává.  

Ihned po skončení našeho semifinále se dozvídáme, že Renda dostává za svůj přečin stopku pro další zápas. Platí prostě jiná pravidla než v konferenčním finále v Příbrami, kdy hráč domácího celku mohl v dalším utkání klidně nastoupit. Ještě taková malá perlička – v zápise o utkání o třetí místo nakonec Rendovo jméno figuruje. Další rána nás čeká, když zjišťujeme, že oproti původnímu rozpisu hned v dalším utkání nastoupí naše holky v boji o třetí místo, ale ne v nové hale, jak bylo plánováno, ale ve vedlejší hale staré. S tím bychom problém neměli, ale zároveň po pár minutách mají nastoupit naši chlapci v hale nové ke svému zápasu také. Navíc naši fanoušci se vůbec nedozvědí, že jejich dívky právě v těchto chvílích kdesi bojují o placku. To, jak poté probíhaly naše oba zápasy o třetí místa, bylo zčásti způsobeno právě tímto šíleným rozhodnutím pořadatelů, kteří nás vlastně potrestali za to, že jsme si přes celou republiku dovolili přijet se dvěma týmy zároveň.

Zatímco se řešily výše uvedené okolnosti, dívky již dávno rozehrály svoje poslední utkání proti Ostravě. Soupeřky sice neměly nikoho na střídání, ale protože působí ve fotbalovém Baníku, zas tak velká výhoda to pro nás asi nebude. Navíc hrajeme bez našich fanoušků před prázdným hledištěm, což bohužel prakticky celý zápas rozhodlo, jelikož dívkám jejich podpora očividně chyběla. Sice se hned v úvodu ujímáme vedení po pěkném průniku Diany a chvíli to vypadá, že by to mohlo jít. Po pár minutách ale vypadáváme z koncentrace a Ostravačky dvěma brankami skóre otáčí, když necháváme soupeřky trestuhodně bez dozoru. Navíc se holky začínají dopouštět úplně zbytečných faulů, jejichž číslo utěšeně narůstá. Podrážděně reagují prakticky na každé rozhodnutí sudích i na vzájemné provokace mezi hráčkami. Za náš šestý faul je tak nařízena desítka a bohužel je to první desítka v letošním ročníku, kterou Vivien pouští za svá záda. Následnou další nařízenou penaltu již chytá. Poločasový výsledek 1:3 sice není nic optimistického, ale stále je utkání hratelné. Bohužel naše dívky se po přestávce sice snaží, ale opět se věnují více nohám soupeřek a diskuzi se sudími než hře vlastní. Ve velmi tvrdém utkání se ale přeci jen dostáváme soupeřkám na dohled, když Týna dotlačí kouli do sítě Ostravy. Bohužel naše naděje pár minut před koncem utkání pohřbívá Eliška, jejíž frustrace dosahuje vrcholu, když sestřeluje jednu ze soupeřek a za svoji šílenost vidí v rukou sudího červenou kartu. Dvě minuty ve třech naše zbylé dívky sice s velkou zarputilostí odbrání, ale stojí nás to mnoho sil, které budou chybět na konci utkání. Sice ještě zkoušíme v závěrečných minutách svůj tlak stupňovat, ale gólmanka soupeřek je bezchybná a našim holkám viditelně chybí síly. Při posledním sprinterském souboji s Marcelou se ještě po vzájemném kontaktu zraní jedna ze soupeřek a je konec. Naše dívky poslední zápas mrzí, ale za nesoustředěný výkon, kdy se nedokázaly vypořádat hlavně se sebou samými, si asi více bohužel nezasloužily. Ještě jednou ale musíme zopakovat, že s podporou našich fanoušků a hlavně s časem nutným ke zkoncentrování se před začátkem zápasu, bychom se s utkáním vypořádali určitě lépe.

Když utkání dívek skončilo, naši chlapci již měli skoro celý poločas za sebou a ani pro ně se poslední utkání úspěšné sezóny nevyvíjelo příznivě. S hvězdným týmem Příbrami, na jehož soupisce byli hned tři hráči prvoligového týmu, včetně dvou reprezentantů a zbytek juniorka, v tuto dobu padáme 1:3. U našich hráčů je vidět zklamání z předchozí prohry. Soupeř na tom ale není o nic lépe, ale bohužel kvalita je na jeho straně. Rozpadla se nám první čtyřka, když k vykartovanému Rendovi přibyl v průběhu utkání ještě zdravotně indisponovaný Žofy. Sestavu tedy protáčíme poněkud více. Na hrací ploše je nejvíce vidět Křemínek, který má z našich kopáčů největší chuť. Jeho dva příspěvky stanovují poločasový výsledek 2:4. Po přestávce hodláme utkání ještě zdramatizovat, ale na Křemínkovi branky soupeři okamžitě nacházejí odpověď. Postupně se ve hře vystřídá celá naše lavička, poněvadž někteří hráči toho již mají viditelně plné zuby. Je škoda, že v určitých situacích jsme málo koncentrovaní při bránění hráčů soupeře a vyrábíme velmi laciné chyby. Svůj příběh si tak prožije i Kráči, který se navzájem provokuje po celé utkání s jedním ze soupeřů. Vše vyvrcholí pár minut před koncem, když protihráč neudrží nervy na uzdě a uděluje o hlavu menšímu Kráčimu pěknou hlavičku. Náš zadák vše dotáhne až do konce a svalí se, jakoby na něj spadla lokomotiva. Sudí již má v ruce červenou kartu, ale na výsledku to pramálo mění. Se závěrečným hvizdem vyrábíme šestý faul a exekutor nařízené desítky nedává Víťovi, který si opět odchytal svoje, žádnou šanci. Medaile nám uniká s konečným výsledkem 4:9. Po ztrátě klíčových hráčů jsme v tomto utkání prakticky nemohli konkurovat nabitému kádru Příbrami.

Mimo veškerou pozornost si ve staré hale Pražačky po vykartování gólmanky soupeřek dokázaly poradit se Starým Městem a v moravském finálovém zápase Olomouc vrátila Uherskému Hradišti porážku z konferenčního finále.

Z letošního vyvrcholení celé soutěže si tak odvážíme „pouze“ dvě čtvrtá místa. Chlapci odehráli výborný semifinálový duel, když až do konce trápili juniorku Slovácka. Na boj o třetí místo se již nedostávalo sil psychických ani fyzických. V letošní sezóně nám tak podle představ nevyšel až šestý absolvovaný turnaj. Kdo by si ale na podzim pomyslel, že s týmem, v jehož sestavě jsou v drtivé většině pouze krajští přeborníci, dojdeme až do samotného finále celé soutěže. Tam nezůstaly bez povšimnutí výkony asi naší největší hvězdy – Honzy Křemena, který byl vyhlášen nejlepším hráčem celého turnaje. S dívkami jsme výše než na třetí místo myslet nemohli, ale tady jsme si rozhodující utkání prohráli sami svým špatným přístupem k utkání. I dívky získaly jednu individuální trofej, když nejlepší gólmankou turnaje byla vyhlášena Vivien. Velmi nás ale zamrzel přístup organizátorů celého turnaje. Jeli jsme s našimi fanoušky přes celou republiku, abychom si společně s nimi celý turnaj náležitě užili. Bohužel více než nešťastnou změnou v časovém harmonogramu turnaje nám to bylo znemožněno. Ale nevadí. Už je to za námi – být čtvrtí v republice – jestli toto není úspěch pro tak malou školu, která se poměřila s výběry megaškol, jejichž počty žáků jdou pomalu do tisíců – tak už nic. Kdo ví, jestli se vůbec někdy v budoucnu dokážeme alespoň přiblížit letošním úspěšným tažením našich školních výběrů futsalovou ligou. Je potřeba vyjádřit velké poděkování všem zúčastněným za předváděné výkony a skvělou reprezentaci školy. Tak zase někdy sálovky s sebou.

Zpracoval: Jonák