Bronzová futsalová děvčata

29.05.2012 11:23

Bronzová pohádka

Letošní závěrečný finálový turnaj Středoškolské futsalové ligy se konal 10.5.2012 jako každý rok v útulné dvojhale v Brně. Letos poprvé organizátoři přidali další dvě kategorie – chlapecké týmy sedmých a devátých tříd, takže naše holky měly svůj první zápas odehrát až po desáté hodině. Proto jsme na poslední chvíli ještě přehodnotili otázku dopravy a zavrhli jsme variantu s ubytováním. Náš autobus, který nesl insignie plzeňských hokejových indiánů, vyjel s naším týmem v nekřesťanských pět hodin ráno. Cestou jsme v Praze ještě nabrali jeden chlapecký tým a tým našich přemožitelek z konferenčního finále. Cca tři kilometry před cílem s námi začal palubní počítač našeho přibližovadla poněkud laškovat a autobus prostě „vypnul“. Naštěstí řidič neztratil duchapřítomnost a po několika nezdařených pokusech o zprovoznění vozidla za plného ranního provozu se jal počítač restartovat. Podařilo se a na místo konání turnaje jsme dojeli včas.  

Našimi semifinálovými soupeřkami byly favoritky celé soutěže – hráčky ze Starého Města. Jejich soupiska byla podobně jako v minulých letech zaplněná fotbalistkami, které kopou 1. ligu žen za tým 1.FC Slovácko. Našich šest statečných dívek, z nichž hned čtyři se s kulatým nesmyslem setkaly poprvé teprve před šesti měsíci, se mělo právem čeho obávat. Dali jsme si dva úkoly, které by pro nás byly vlastně velkým vítězstvím – nedostat potupnou „desítku“ a pokusit se vsítit nějakou branku. Holky odehrály tento zápas poctivě a zodpovědně. První poločas skončil výsledkem 0:3, když jsme zkoušeli odolávat permanentnímu tlaku protihráček. Po přestávce nám začaly docházet síly, což při pohledu na přeplněnou kvalitní lavičku soupeřek nebylo nic neočekávaného. Oba dílčí úkoly, které jsme si dali, se nám ale kupodivu podařilo splnit. Brankostroj Starého Města se totiž zastavil na devítce a Martina, kterou vždy strážily dvě až tři protihráčky se jednou utrhla a zblízka svým pozdravem skoro protrhla síť branky soupeřek. Zápas, jehož průběh byl dopředu očekáván, tedy skončil naší porážkou 1:9. I když výsledek je na první pohled hrozivý, hráli jsme skutečně na hranici svých možností a dokázali si, že bojovností můžeme proti méně zdatnému soupeři znovu uspět.

V utkání o třetí místo nás čekal tým Havířova, který prohrál ve druhém semifinále s Pražankami, i když ty hrály po celý zápas pouze se třemi hráčkami v poli. Při jejich kvalitním kádru si to ale celkem v klidu mohly dovolit. Družstvo našich soupeřek také tvořily fotbalistky, takže naše předzápasové vyhlídky nebyly bohužel příliš optimistické. Oproti všem předpokladům jsme ale začali aktivně a podařilo se nám naše soupeřky v první půli párkrát zaskočit. Martina se několikrát dokázala dostat před branku soupeřek, ale buď gólmanka prokázala své kvality nebo jí hned dvakrát pomohla branková konstrukce. Také Hanka si jednou ideálně naběhla na zadní tyč po Martiny rohu, ale vůbec se nepotkala s přesným zakončením. Vypadalo to, že tentokráte štěstí nebude stát na naší straně. Když se již zdálo, že nám začínají docházet síly, řekla si Martina Míše o balón a protože se už necítila na to, aby zkusila postupovat až k brance, natáhla z nějakých 15ti metrů a vypálila. Svoji typickou tvrdou střelu opírá o pravou tyč Havířova tak šikovně, že míč se od ní odráží do branky – gólmanka se sice natahuje, co může, ale nemá nárok – 1:0. V první půli se nám daří nepouštět naše soupeřky prakticky do žádné vážnější situace. Po přestávce se ale karta úplně obrací. Protihráčky mají na své straně velkou výhodu plné lavičky, zatímco nám viditelně začínají docházet síly. Martina v úvodu druhé půle ještě jednou smolně trefuje tyč a to je z naší strany prakticky všechno, co jsme schopni předvést směrem dopředu. Celou čtvrthodinu se na naši branku valí jeden útok za druhým. Naše holky brání hubené vedení na hranici sebeobětování. Padají do střeleckých pokusů soupeřek a blokují jejich zakončení. Když se již Havířovu podaří vykombinovat naši přetíženou obranu, je tady Míša a její dva neuvěřitelné zákroky proti osamoceně postupujícím protihráčkám. Naše gólmanka si nejspíše řekla, že v posledním zápase celé soutěže svojí branku zkrátka zavře. Jejím spoluhráčkám to vlévá úplně novou krev do žil, poněvadž takhle Míšu ještě nepoznaly. Při dalších dvou střelách z brankoviště při nás stojí obrovské štěstí, když balón razítkuje tyče naší svatyně. Obrovskou snahu holek začínají oceňovat i přihlížející chlapci z pražského týmu a to našim hráčkám není vůbec nepříjemné – naopak. V posledních minutách naše dívky vůbec nemají sílu na to, aby s míčem na noze udělaly pár kroků a tak volíme jedinou možnou taktiku – vybojuj balón a odkopni ho co nejdále. To, co se zdálo úplně nemyslitelné, holky obrovskou vůlí dotahují do konce. Na našem kontě obdržených branek zůstává i po závěrečném klaksonu nula a to znamená, že jsme se právě stali držiteli bronzových medailí. Škoda, že našemu fantastickému výkonu nebyli přítomni naši vyhlášení fans. Na druhou stranu jsme nemuseli volat záchranku k jejich zastaveným srdcím, poněvadž při některých situacích by k tomu určitě docházelo.

To, že jsme dokázali vybojovat třetí místo v republikovém finále této náročné masové soutěže, není malým ale obrovským zázrakem, ke kterému byla zapotřebí velká porce sportovního štěstí, ale naše holky mu šly po hlavě naproti svým zaujetím a týmovou hrou. Samozřejmě bez technických fines a střelecké potence Martiny bychom byli v kopru, ale našeho špílmachra skvěle doplňovaly její obětavě bránící spoluhráčky. Letošní tažení našich dívek lze přirovnat snad jen k pohádce o Popelce – překvapivějšího rozuzlení tohoto příběhu bohužel s největší pravděpodobností již svědky nikdy nebudeme. Náš dívčí tým zaslouží za svoje výkony obrovskou pochvalu a poděkování.

Fotky z finále v brně si můžete prohlédnout zde.

 

Holky děkujem !!!