DÍKY!

09.02.2016 07:55

Humanitární sbírka pořádaná ve spolupráci s Diecézní charitou Plzeň na naší škole skončila. Školu rozdělila podobným způsobem, jako téma uprchlíků dělí českou společnost. Ať už ke smyslu pomoci přistupoval kdo chtěl, jak chtěl, nelze neocenit, že vše proběhlo v naprostém klidu a pokud se diskutovalo o názorech pro a proti, nedošlo ani na křik, ani na pěsti. To je myslím ten nejlepší výsledek, který bylo lze očekávat bez ohledu na to, zda se něco vybere nebo nevybere.

A ono se vybralo! Našli se takoví, kteří do sbírky přispěli!  A to je ta druhá a ještě větší věc, ke které uspořádaná sbírka přispěla. Určitě mi dáte za pravdu, že zakřičet si s davem na fotbale je fajn a člověka ta povznáší. Být ale se svým názorem sám proti zbytku třídy, to chce odvahu a cosi, čemu se říká zdravé sebevědomí. A i takoví lidé na naší škole jsou! Navzdory většinovému názoru, navzdory populistickým náladám, máme mezi sebou osobnosti, které se nenechali konformovat a vystoupily z řady, kde na ně bylo sakra vidět.

My, Češi, patříme obecně ke štědrým národům, na velkých oficiálních sbírkách se již stabilně objevují velmi vysoké částky. Ale teď to bylo jiné. Přispět do této sbírky, znamenalo překročit svůj vlastní stín, odolat neustálé masáži stavěné na strachu z uprchlíků a intenzivně šířené našimi nejvyššími oficiálními místy, dobrovolně se tak stát černými ovcemi, bílými vránami, sluníčkáři nebo lumpenkavárnou a já nevím, čím vším ještě.  K tomu museli probrat šatník nebo navštívit supermarket a pořízený sortiment dovléci do školy, až do 2. patra. A právě toto odolání většině a nutná vlastní aktivita je spojením, které je třeba cenit hodně, hodně vysoko. Ti, co to dokázali, jsou osobnosti, které si nedají vnutit názor většiny jen proto, že svůj vlastní nemají, ani nepodlehnou lacinému lákání davu v provolávání slávy či naopak při projevech nenávisti. A to je pro demokratickou společnost, kterou tu snad zatím ještě máme, neocenitelná deviza.

A tak jsem si zase uvědomil, že výuka nemusí probíhat jen mezi katedrou a lavicí a skutečná příprava pro život snad ani nemůže! Těžko by se tam totiž vysvětloval paradox, že nejvíce nedostali ti, pro které byla sbírka určena, ale ti, kteří dávali!

 

Díky!

Martin Karlovec