Finále divize středoškolské futsalové ligy 2009-2010 v Chebu

14.12.2010 18:44
Přepište dějiny aneb Pražská brána otevřená

V úterý 23.2.2010 čekala náš chlapecký futsalový školní výběr další obrovská výzva – poprat se s dalšími dvěma úspěšnými školními týmy o účast v pražském konferenčním finále. Finále Divize C Západních Čech se letošní rok konalo pro změnu v Chebu v tamní sportovní hale Lokomotiva, poněvadž všechny předešlá finálová klání byla sehrána v Plzni. Kromě našeho týmu se miniturnaje účastnila družstva místní Integrované střední školy, pravidelného to účastníka závěrečných klání a týmu plzeňské Střední průmyslové školy elektrotechnické. Do Chebu byl vypraven autobus, ve kterém se vezly oba plzeňské týmy – náš výběr a tým elektrických pracovníků. Většinu zbylých míst pak obsadilo tvrdé jádro našeho fanklubu v čele s kotelníkem největším. Bylo jasné, že zpáteční cestu si v nejlepším případě bude více užívat pouze jedno mužstvo, protože do pražského finále postupoval pouze tým, který obsadí místo nejvyšší. Náš výběr jel na turnaj s velkým očekáváním. Všichni měli ještě v živé paměti naše nedávné historické vítězství nad favoritem favoritů – plzeňskou dopravkou. Nyní se mělo ukázat, zda-li se jednalo o úspěch náhodný nebo zda-li jsme schopni ho ještě potvrdit dalším výborným výkonem. V naší sestavě, která měla na svědomí zmiňovanou fantastickou záležitost jsme byli nuceni udělat dvě změny. Soupiska našeho All-Stars Teamu měla tedy tuto podobu:

Alty, Šváry

Butch, Šamba, Ušák, Vlčák, Prochy

Fidy, Kocík, Karbi, Bouzič

Rozlosování turnaje bylo k našemu výběru nemilosrdné. Měli jsme hned v prvním zápase vyzvat domácí integrovaný výběr, abychom hned poté své účinkování zakončili střetnutím s elektrikáři. S domácími jsme se střeli již v loňském ročníku a po pravdě řečeno vzpomínky na tento zápas nejsou vůbec příjemné. Pamětníci si vzpomenou na náš obrovský tlak, který jsme vyvinuli po celé utkání. Bohužel jsme nebyli schopni dát branku ani z těch nejvyloženějších příležitostí včetně penalty. Z dalšího postupu se tenkrát radoval soupeř. Měli jsme mu tedy letos co vracet dokonce na jeho domácím hřišti. Výkop měl soupeř. Již samotný začátek utkání naznačil, že si diváci přijdou na své – alespoň co se vstřelených branek týče. Ihned po rozehrání se totiž jeden ze soupeřových zadáků dopouští fatální chyby, Kocík mu s přehledem odebírá balón a po krátkém sólu nutí protivníkova gólmana vytahovat míč ze své sítě – 1:0. Naši fanoušci se okamžitě dostávají do transu. Bohužel nadějný začátek jsme si pokazili hned v další minutě, když jeden ze soupeřů napřáhl z levé strany a bombou prostřelil Altyho v naší bráně – 1:1. Za další minutu ale přichází Šambova životní chvíle. Bere si na půlce balón, opatrně s ním postupuje kupředu a protože neví co s ním, pálí na branku soupeře. Krásná rána končí znovu v síti protivníka – 2:1. Strháváme tedy opět vedení na naši stranu. V dalších minutách je vidět naše aktivní hra po celé hrací ploše. Se svou troškou do mlýna ale začínají přicházet sudí. Připouštějí totiž tvrdší hru, ve vzduchu je najednou cítit až moc adrenalinu a existuje reálné nebezpečí, že by se zápas mohl zvrtnout do množství nepřiměřených soubojů. Zvláště po neodpískaném skluzu jednoho ze soupeřů je celá naše lavička na nohou a emoce jsou znát i v hledišti, kde má náš kotel jednoznačnou převahu. Naši hráči po zkušenostech hlavně z úvodního kola ale dokáží ustát nepotrestané zákroky, což je jedna z nejdůležitějších příčin budoucího úspěchu. Hlasivková masáž našich fanoušků začíná dostávat delegované sudí pod tlak a přeci jen se občas začínají ozývat jejich píšťalky. V 8. minutě tak Kocík může provětrat z přímého kopu hostujícího gólmana. Dostáváme se do několika nadějných příležitostí. Smolařem je v tuto chvílích hlavně Karbi, který nastřeluje jednou tyč a podruhé soupeřova gólmana po krásné Bouzičova příhře. Na naší straně musí v 10. minutě prokázat své brankářské umění Alty, když vychytává nebezpečnou šanci soupeře. O chvíli později jsou na place znovu naši kolotočáři – Kocík s Fidym, kteří ďábelsky zvyšují obrátky svého dobře promazaného stroje. Kocík v první šanci ještě nastřeluje gólmana, ale v 16. minutě Fidy krásně zatahuje balón po levé straně, aby ho vzápětí naservíroval Kocíkovi před prázdnou branku. Integrovaný čapájev nestačí ani poděkovat – 3:1. V další minutě vidíme obrovský závar před brankou soupeře, kdy nejdříve Kocík a potom Šamba brnkají na naše již tak k prasknutí napjaté nervy při razítkování tyčí integrované branky. I z těchto důvodů se do poločasu již stav utkání nemění. Není čas lízat si o pauze utržené rány a jdeme znovu na věc. Ihned po půli se nám podaří navýšit vedení. Fidy opět rozkmitává své sálovky, potahuje balón, přihrává ho komu jinému než Kocíkovi a Kali, který prožívá na naší lavičce svoji premiéru v nové roli kustoda týmu, musí na hrací plochu, aby posbíral desítky kšiltovek, které na oslavu Kocíkova hattricku přilétly z hlediště – 4:1. Domácí se ale nechtějí vzdát tak lehce. Za dvě minuty po nenápadné akci snižují na rozdíl dvou gólů – 4:2. Hra se v těchto chvílích přelévá ze strany na stranu až v 6. minutě si Butch pohraje s balónem, udělá ze svých soupeřů figuríny a předává ho vlevo zcela volnému Bouzičovi, který ho při své premiéře zkušeně pod gólmanem posílá znovu do sítě – 5:2. Prakticky ihned po rozehrání ale opět soupeř dotahuje. V situaci podobné při Šambově trefě asi nejkrásnější střelou zápasu schovanou za naše zadáky vymetá pavučiny za Altyho zády – 5:3. Ještě není zdaleka nic rozhodnuto. Soupeři ale začínají pomalu téci nervy. Protihráči začínají honit čas už i při vytahování míče z naší sítě za použití poněkud nepřiměřených reakcí. Několik jednotlivců následně hlasitě komentuje výroky sudích. A když jeden z domácích hráčů potleskem s rukama nad hlavou hodnotí jednoho ze sudích, ten to již nevydrží a vytahuje žlutou odměnu za bouřlivého souhlasu našich fans. Odpovídáme po našem - Vlčák se ocitá v šanci, ale míjí. Ve 13. minutě Kocík váže na sebe chvíli pozornost protihráčů a vzápětí nachází naběhnutého Vlčáka, který se také zapisuje do listiny střelců a vrací nám třígólový náskok – 6:3. V další minutě může prakticky rozhodnout zápas Karbi, ale face to face gólmanovi selhává. V 15. minutě vykřesává soupeř ještě naději na zvrat v utkání, když po nešťastném odrazu končí jeho haluz v naší brance – 6:4. Znovu ale protihráči mají problémy udržet své emoce a je opět k vidění jejich bouřlivá diskuse se sudím, kterou naše lavička z povzdálí s klidem hráčů pokeru sleduje – jediná správná reakce. Navíc dvě minuty před koncem zápasu utínáme všechny soupeřovy snahy o zvrat akcí, která bude tento měsíc nominovaná na Zlatou helmu. Balón běží po ose Kocík – Butch – Karbi – gól – 7:4. Karbimu se tedy konečně podařilo protrhnout střeleckou smůlu. Naši oslavující střídačku už nemůže rozhodit soupeřova kosmetická úprava skóre minutu před koncem na 7:5. Je tu závěr střeleckých dostihů, které se nám podařilo s úspěchem ustát. V utkání jsme byli trpělivější, soustředěnější a soupeře jsme prostě přestříleli. Při větší porci štěstí sice mohl být zápas rozhodnut o něco dříve, ale hráli jsme pro naše věrné fanoušky, aby si zápas pořádně užili. Každopádně první krok k dalšímu úspěchu byl učiněn.

V asi 15ti minutové pozápasové pauze toho někteří naši chlapci, jak se zdá, nemají dost a tak předvádějí na otevřené scéně svá kouzla s míčem, na která zatím nebylo při utkání dost času. Konečně je tu chvíle pro pár zeměkoulí a podobných ptákovin. Vrcholem přestávkového programu je ale propracované číslo, ve kterém jeden z balónů naši umělci bezpečně umisťují až vysoko pod střechu na sklopenou konstrukci basketbalového koše. Opravdu povedený kousek. Po tomto intermezzu nastupujeme proti našim spolucestovatelům – plzeňským elektrikářům. Zatímco my máme v nohách předchozí zápas, soupeř je čerstvý ale nerozběhaný. Začátek utkání je ve znamení opatrné hry z obou stran. Oba týmy spíše vyčkávají. V 5. minutě si ale aktivní Karbi pokládá gólmana a strhává vedení na naši stranu - 1:0. Za další dvě minuty dává opět Karbi zapomenout na své střelecké trápení z předchozího zápasu a znovu obchází gólmana a z úhlu trefuje odkrytou branku – 2:0. Poté se oba soupeři věnují důkladné osobní obraně, takže mnoho šancí k vidění není. Od 10. minuty na nás zřejmě doléhá únava z předchozího absolvovaného zápasu, protože elektrikáři jsou najednou aktivnější a začínají si vytvářet gólovky. Alty v naší brance ale začíná čarovat. Nejdříve vychytá soupeřovu tutovku. Ve 14. minutě ho dokonce na brankové čáře musí zastoupit Ušák. V rozmezí 16. až 18. minuty nám soupeř prakticky nepůjčí balón a dostává se minimálně do čtyřech megašancí tváří v tvář Altymu. Ten ale svými fantastickými zákroky, občas s trochou potřebného štěstí drží naše akcie stále velmi vysoko. Konečně se dostáváme k míči a necelé dvě minuty před koncem si za stálého soupeřova tlaku bereme raději time, abychom se soustředili a načerpali nové síly. Oddechový čas pomohl protože ve zbývajícím čase do přestávky si Fidy vytváří dvě velké šance, ale dnes mu prostě není souzeno dostat balón do sítě. Pozitivní je, že v poločase držíme nulu na našem kontě obdržených branek, zatímco soupeřovo konto se nám podařilo zatížit dvakrát. Po přestávce předvádíme opět naši starou osvědčenou aktivní hru a daří se nám vcelku bezpečně odrážet soupeřovy občasné nájezdy. Kocíkovi se konečně několikrát podaří vymanit se z těsného sevření svým klubovým spoluhráčem, který je ale dnes na opačné straně barikády. Ve 3. minutě svoji velkou šanci ještě neproměňuje, ale za další čtyři minuty se mu daří již o poznání lépe a otevírá tak pomalu cestu do konferenčního finále – 3:0. Alty stále drží nulu na svém kontě a ve 12. minutě musí znovu předvést jeden za svých famózních zákroků. V 16. minutě kompletuje svůj hattrick Karbi krásným gólem, kšiltovky už ale došly – 4:0. Kocík se ale nechce dělit o pomyslnou korunu nejlepšího střelce turnaje a o minutu později zpracovává dlouhý Altyho výhoz, aby vzápětí všem a hlavně elektrickému brankáři ukázal hezky zblízka svoji pověstnou patentovanou stahovačku a zakončení do prázdné brány – 5:0. Minutu před koncem ještě Altymu zkazil radost z čistého konta jeden z protihráčů, když místo očekávané přihrávky před branku volí z ostrého úhlu střelu – 5:1. To nám ale již nemůže zkazit oprávněnou radost z dalšího obrovského úspěchu. Je rozhodnuto hned po druhém zápase. Spolu se svými fanoušky slavíme historický postup mezi posledních osm celků futsalové ligy. Poté si již v pozici diváků vychutnáváme poslední zápas našich méně šťastných soupeřů, kde integrovaní v duelu zklamaných poráží elektrikáře v poměru 7:5. Ještě sundat zakopnutý balón a můžeme se s chebskou halou, která byla svědkyní našeho výjimečného úspěchu, rozloučit.

Dokázali jsme si, že úspěch z předchozího kola proti dopravce nebyl náhodný, a že se směle můžeme měřit prakticky s každým. Každý z členů našeho All-Stars Teamu přispěl nemalým dílem svým výkonem k neskutečnému úspěchu celého družstva. Bylo nabíledni, že každý jednotlivec prokázal obrovskou vůli po vítězství. Na základě předvedené hry lze vyslovit hypotézu, že určitě nejsme bez šance ani v pražském konferenčním finále. Případný další úspěch, kterým bychom se nesmrtelně zapsali do historických análů, by určitě nezůstal bez odezvy co se týče následných oslav či jiných zvláště pro některé členy souboru velmi důležitých bonusů. Tak ještě aby nás doplnily holky a spanilá jízda může pokračovat. Prostě paráda !!!

Jménem všech fanoušků velké poděkování všem zúčastněným za krásné zážitky.

Jiří Jonák - „headcoach“