FINÁLE SFL 2010 v Brně

12.10.2010 13:26
Přátelé, kamarádi. Tak jsme vám ty medaile přivezli(y)!!!

 

Pro fanoušky našich školních futsalových týmů, kteří nemohli být u toho, když se přepisovaly dějiny školních sportovních úspěchů a nejen pro ně, jsme zde s poslední reportáží o neopakovatelných okamžicích ze závěrečného turnaje Středoškolské futsalové ligy. Vyvrcholením letošních lítých středoškolských futsalových klání bylo republikové finále stejně jako loňského roku v jihomoravské metropoli – v Brně, konané ve čtvrtek 6. května 2010. Jediným týmem z loňských finálových účastníků, který se znovu dokázal probojovat mezi čtyřčlennou elitu byly naše stříbrné holky!!! Již tuto okolnost lze označit za veliký úspěch. Ale to, že se do finálového turnaje probojoval také náš chlapecký tým, se vymyká fantazii a pomalu se již pohybujeme v oblasti sci-fi. Oba naše soubory čekaly v Brně dvě přetěžká utkání. Nejdříve semifinále a potom podle jeho výsledku buď finálový souboj nebo boj o konečné třetí místo.
Na rozdíl od loňského roku byl začátek úvodního zápasu dívčí kategorie stanoven na 8.30. To nám udělalo obrovskou čáru přes rozpočet, poněvadž i když nejste zrovna moc silní v zeměpise, snadno z mapy vyčtete několikasetkilometrovou vzdálenost mezi Plzní a Brnem (když tato města tedy na mapě vůbec najdete). Pro nás by to znamenalo velmi brzké ranní vstávání a následnou pětihodinovou úmornou cestu na místo konání turnaje. Nakonec se ale naštěstí podařilo zajistit poblíž Brna nocleh a mohli jsme vyrazit již ve středu v podvečer, hned jak Karbi dohraje svůj mistrák (bohužel). Abychom ušetřili cestovní náklady, nabrali jsme v Praze ještě vítězný dívčí tým z pražského konferenčního finále z Obchodní akademie Hovorčovická. Fanoušků tedy tentokráte bylo méně, zato jejich „příprava“ cestou již stála za to – řidič by mohl vyprávět. K ubytovně jsme po několika odlehčovacích zastávkách dorazili krátce před půlnocí a urychleně jsme se odebrali zdravým spánkem načerpat síly, které by po dlouhé cestě druhý den rozhodně chyběly. Chcete-li poznat rychlost našich silničních stavařů, zajeďte se podívat po roce do Brna. Druhý den, když jsme se přesunovali do haly na Vodové, jsme totiž projížděli těmi samými rozkopanými nezměněnými ulicemi jako při naší loňské stříbrné jízdě. Stálo nás to spoustu drahocenného času, kvůli kterému jsme málem nedorazili včas.
Turnaj začínaly dívčí týmy. Obě semifinále se hrála paralelně v sousedních halách. Do finálového turnaje spolu s naším týmem a pražskou Hovorčovickou OA z moravské konference postoupily vítězky z Gymnázia Staré Město a Gymnázia Přerov. Protože naše holky postupovaly z místa druhého, podobně jako vloni vyzvaly vítězný moravský tým tentokráte ze Starého Města. Kdeže ale loňské sněhy jsou. Letošní konkurence byla o poznání někde jinde. Soupiska našich soupeřek přetékala hráčkami prvoligového 1.FC Slovácka. Polovina z nich již kope první ligu v ženském týmu, zatímco druhá část „pouze“ první ligu juniorek. Soupeřky tedy v pohodě mohli točit dvě vyrovnané čtyřky s kvalitní brankářkou. My jsme sázeli na osvědčenou základní sestavu bohužel s několika zdravotními komplikacemi (Romča – potíže ze zády, Martina – zlomený palec, Petra – po nemoci, Tereza K. – po nemoci). Nechtěli jsme dát favorizovanému soupeři, který zatím soutěží procházel jako nůž máslem, nic zadarmo. Na rozdíl od předchozích turnajů i od loňského finále byla stanovena pro dívky vražedná hrací doba 2x20 minut, což při kvalitě střídačky soupeřek byla voda na jejich mlýn.

SaPSŠ Girls – Gymnázium Staré Město

Naše základní sestava vypadá takto: před Terezou S. v naší brance budou tvrdit muziku Aneta s Ivetou a vpředu se budou pokoušet překvapit soupeřky Romča s Martinou. Zkoušíme zaskočit soupeřky aktivní hrou a ty se skutečně po chvíli dopouštějí dvojího hraní gólmanky. Je tu příležitost vyzkoušet náš pracně nacvičovaný signál. Chybělo málo, aby Aneta umístila svoje zakončení k levé tyči branky soupeřek z té správné strany. Hraje se zatím spíše ve středu hřiště. Iveta se po chvíli dostává ke svým obávaným střelám z dálky, ale je vidět, že v moravské brance stojí dívka na svém místě. Střely z dálky nebudou tentokráte to pravé ořechové. To se již ale musí také činit při prvním vážnějším zásahu Tereza S. v brance naší. Po dalším zásahu Terezy S. podnikáme rychlý kontr po ose Romča – Martina – Aneta – roh. Po chvíli soupeřky málem využívají velkého okna v našich zadních řadách, když po jednom z centrů za naši obranu osamocená protihráčka netrefuje optimálně balón. Soupeřky nás v těchto chvílích tlačí, ale dolů je sráží jejich nepřesná zakončení. Kolem desáté minuty přicházejí naše velké chvíle. Nejdříve si Romča pohraje s míčem a s jednou ze soupeřek v rohu hřiště a nachází před branku uvolňující se Martinu. Ta z první ale posílá balón podél vybíhající gólmanky vedle branky. Za pár vteřin se Romče daří hodit si balón do běhu po pravé straně hřiště a místo očekávané střely nachází vlevo nabíhající a připravenou Martinu, která svojí obávanou levačkou umisťuje balón bezpečně do odkryté branky – 1:0. Netrvá dlouho a je tu asi naše nejkrásnější akce utkání. Martina dává dozadu na Anetu, která ihned předává dopředu nabízející se Romče. Ta z první nachází vpravo již znovu nabíhající Martinu, která utíká svým soupeřkám a posílá míč na šestku Romče. Pro ni jakoby nebylo nic snazšího než si počkat až jí padne gólmanka k nohám a poslat balón kolem ní do branky – 2:0. Prostě fantazie. Daří se nám dokonale zaskočit protihráčky. Soupeřky ale ví, že času na zvrat je stále dost a zkouší ihned ještě zvýšit frekvenci svých kombinací. Tereza S. tak musí skokem pod nohy jedné z protihráček zažehnat rodící se pohromu. Pět minut před půlí si bereme time, protože začínáme viditelně šlapat vodu. Ani po tomto krátkém oddychu to není lepší a Moravanky nás vlastně až do konce poločasu zamykají před naší brankou a pouze jejich nepřesná koncovka nás chrání od inkasované branky. Podařilo se nám využít dvě ze tří našich velkých šancí a překvapit tak favorizované soupeřky. Ty si sice vytvořily za první půli větší počet příležitostí, ale naštěstí pro nás zklamaly v koncovce. Tak jak končila první půle, začala druhá – velkým náporem Moravanek. Ty tak znovu roztáčejí svůj kolotoč a již jejich první akce končí po velkém závaru na tyči naší branky a posléze v rukách Terezy S. Znovu musí Tereza S. pacifikovat další nepříjemnou střelu. Soupeřkám se ale zatím nedaří dostat míč do naší branky a začínají trošku nervóznět. Jedna z protihráček zakopává balón a už se žlutí. Po chvíli ale přichází největší snad tisíciprocentní šance soupeřek po Ivetině špatné příhře. Dvě ze soupeřek postupují sami na Terezu S., v klidu si strkají balón, ale zakončující hráčka znovu selhává a netrefuje prázdnou branku. Iveta si jde raději odpočinout a zastupuje ji Tereza K. Jeden z klíčových okamžiků utkání je vidět hned v zápětí. Romča vystihuje příhru soupeřek a již peláší spolu s Anetou na jedinou zadačku. Romča strká míč Anetě, ale její střelu vyráží gólmanka před sebe. Bojující Aneta pro sebe znovu vydoluje balón a strká si ho kolem gólmanky, která ji skluzem trefuje – penalta. Aneta si ihned bez respektu bere balón a posílá ho bohužel vedle levé tyče – gólmance se navíc daří směr střely vystihnout. Aneta a penalty – to k sobě zkrátka nepasuje. Další krásná akce je bohužel k vidění na druhé straně hřiště. V sedmé minutě jsme totiž nezachytili nástup jedné z protihráček, která vlétne do naší statické obrany a nikým neatakovaná si naráží před naší šestkou balón se spoluhráčkou a zakončuje do naší zívající prázdné branky – 2:1. Moravanek je najednou plné hřiště, ale k dalšímu bezprostřednímu ohrožení naší branky je zatím nepouštíme. Osamocená Romča zkouší pálit z úhlu, číhající gólmanka ale vyráží na roh. Petra musí zastoupit vyčerpanou Martinu. Osudové tři minuty přicházejí. V 11. minutě Moravanky zahrávají roh a balón se Tereze S. nepodaří zachytit. Navíc dochází ke kontaktu mezi naší gólmankou a důraznou Ivetou. Míč propadá k osamocené protihráčce, která již nemá problém dopravit ho do opuštěné sítě – 2:2. Tereza S. leží otřesená na palubovce, ale po chvíli pokračujeme. Bohužel minutu na to rychlonohé soupeřky roztáčejí kolotoč v našich již znatelně unavených zadních řadách a protože si špatně protihráčky pokrýváme osamocená střelkyně, ke které se balón dostává prostřeluje Terezu znovu – 2:3. Hned z rozehrávky bere Romča vše na sebe, daří se jí uvolnit se, ale bohužel nezakončuje přesně. Ve 13. minutě otřesené Tereze vypadává míč na roh. Po jeho následném rozehrání se nám opět nedaří pokrýt jednu z nabíhajících hráček a v krátké době musíme znovu tahat míč z naší sítě – 2:4. Šlapeme vodu, ale Iveta bojuje až do konce. Za svůj obranný skluz je oceněna žlutou kartou. Následný přímák čapá Tereza. Je to ale její poslední zákrok v tomto utkání. Zápas tak musí dochytat Iveta. Soupeřky se teď již nikam neženou. My máme již jen jednu příležitost, když Romča zkouší pozornost gólmanky svojí dělovkou doprostřed branky. Chvíli před koncem strhává diváckou pozornost na sebe Iveta, když nejdříve všechny zaujme svojí ruční ekvilibristikou, aby po chvíli poslední střelu zápasu vytáhla nad břevno naší branky. Nadějně rozehraný zápas tak končí naší porážkou. Holkám se dařilo držet své soupeřky na uzdě překvapivě dlouhou dobu. Bohužel naše základní sestava nevydržela se silami po celé utkání a to rozhodlo. V případě klasické délky zápasu 2x 15 minut by situace byla pro nás o mnoho příznivější. Každopádně naše holky nedaly svým soupeřkám vůbec nic zadarmo a bylo vidět, jak moc chtějí podívat se znovu do finále. Utkání je stálo neskutečné množství sil, což se ostatně projevilo již v utkání o třetí místo. Po tomto nádherném zápase ale z palubovky odcházely, pokud jim to zbylé síly dovolily, s hlavami vztyčenými.

Jestliže u dívek se sešla konkurence jako hrom, potom při pohledu na soupisky soupeřů našich mládenců šlo pouze zalapat po dechu a v klidu počítat alespoň do dvaceti. Naši protivníci zkrátka brali turnaj velice prestižně. Tým našeho semifinálového soupeře z futsalového města Chrudimi byl plný specialistů z juniorky místního ERA-PACKu. Olomouc měla svoji hru postavenu na dvou členech reprezentační devatenáctky a snad vůbec nejnabitější soupisku měla Příbram, která si s sebou přivezla hned čtyři maníky z prvoligové Marily, aby zbytek doplnila „pouze“ hráči prvoligové juniorky. Naši přeborníci (krajští i okresní) si vedle svých soupeřů připadali jak Alenka v zemi za zrcadlem. Krátce před odjezdem z Plzně jsme navíc přišli o stálého člena našeho souboru Karbiho, jehož kolena nevydržela podvečerní mistrák. Zastoupit ho tak měla na poslední chvíli vyžádaná posila – Bezďa.

SaPSŠ Boys – Střední škola průmyslová strojnická, technická Chrudim

Zápas začíná soupeř pěkně zostra a již v 1. minutě musí Alty skočit pod nohy dotírajícímu protihráči, aby mu zabránil ve skórování. Za nás odpovídá Kocík, který posílá své dva projektily mimo. Vypadá to, že Šamba se opět nerozhýbal, poněvadž se mu balón zamotá mezi nohy a Alty musí ven z brány, aby soupeři, který obral Šambu o jeho hračku, zmenšil střelecký úhel. Šamba naštěstí souboj nevzdal a vykopává soupeřův lob z prázdné branky. Hru většinou tvoří soupeř a Alty vykrývá další jeho tvrdou střelu. Po delší době bez šancí nachází Ušák krásnou ulicí Fidyho, který střílí pouze do gólmana. Soupeři při jeho další šanci chybí krůček, aby dorazil střílenou příhru do prázdné branky. Běží 11. minuta a další Šambovo zaváhání musí hasit reflexivním zákrokem Alty. Bohužel následný soupeřův roh se nám nedaří dostatečně pokrýt a soupeř dává přes Červa balón nejdříve do tyče, aby s následnou jednoduchou dorážkou neměl nejmenší problém – 0:1. Chrudim má v těchto chvílích navrch a praktikuje stále stejnou taktiku. Útočný hrot narazí nabíhajícímu spoluhráči z hloubi pole, se kterým nikdo z našich nedrží krok. Alty je naštěstí vždy na svém místě i při dalším velkém závaru ve svém brankovišti. A znovu musí vykrývat jednoho z protihráčů, kterému se daří vypíchnout Ušákovi balón. Ten ještě Altymu pomáhá žlutým faulem. Ve 20. minutě Alty po svém dalším zákroku rozehrává na Fidyho. Míč se trochu komplikovaně přes Šambu dostává až doprava k volnému Kocíkovi, který se uvolňuje a dává před branku na dlouhou nohu Červovi. Tomu se povede ještě míč za sebe posunout na Fidyho, kterému se podaří najít křížnou příhrou přes celé brankoviště v tu chvíli již osamoceného Kocíka, pro nějž není problém zasunout balón do odkryté části branky – 1:1. Po několika šancích soupeře je to blesk z čistého nebe. Chrudim ale dál pokračuje ve své nátlakové hře a tak Alty musí znovu sebrat balón z nohy právě se uvolňujícího protihráče. Hned nato se ozve klakson a časomíra se zastaví na čase 20.00 – podivné, když ohlášená hrací doba měla být 2x25 minut. Docela velké faux paux organizátorů. Po chvíli se dohrává zbylých pět minut. v této době přichází Kocíkovy velké chvíle. Nejdříve obere jednoho ze zadáků o balón a již překonaného gólmana na brankové čáře musí zastoupit další z jeho spoluhráčů. Ve 22. minutě soupeř kouzlí s balónem v naší šestce a Kocík mu trošku pošimrá lýtka. Sudí ale naštěstí pro nás zůstávají v klidu a Alty tak může zakládat náš další útok. Dává Ušákovi, který posunuje na již rozběhnutého Kocíka. Ten potáhne balón až před soupeřovu šestku, naráží si doleva s Vlčákem a zasunuje prakticky do prázdné branky – 2:1. V závěru se ještě daří uvolnit se Fidymu, ale z dálky pálí pouze do gólmana. Je tu poločas a nám se v něm podařilo v krásném zápase otočit výsledek. Houževnatý soupeř ale rozhodně ještě neřekl poslední slovo. Po přestávce futsaloví specialisté z Chrudimi roztáčejí na vlastní polovině nacvičený kolotoč, ale zapomínají na jednu z futsalových specialit – dopouštějí se dvojího hraní brankáře. Kocík ale z nařízené standardky po Fidyho přiťuknutí střílí mimo štrykování. A znovu si Alty bere slovo. Nejdříve kryje střelu z bezprostřední blízkosti a po chvíli musí zasáhnout proti protihráči, kterému se podařilo obtočit se kolem jednoho z našich zadáků. Výrazněji na sebe chce upozornit také Bezďa, který vystihuje soupeři rozehrávku, ale následnou kličku mu gólman nezbaští. Při dalším pokusu o zteč protivníkovy branky je Bezďa soupeřem nedovoleně zastaven na hranici šestky. A je tu Kocíkova specialita – střela z nařízeného přímáku do postavené zdi. Proč to měnit, když to stále perfektně funguje. Alty musí po chvíli krýt další střelu. Také Chrudim má příležitost v podobě nepříjemné standardky, když Vlčák sestřeluje nejdříve jednoho z protihráčů a když to nepomáhá počká si i na druhého. Nacvičený reprezentační signál však soupeři nevychází. V 15. minutě se Fidymu daří sáhnout do protihráčovy rozehrávky a okamžitě bere roha směrem vpřed zrovna včas, aby zpracoval nezištnou Kocíkovu příhru a vydal se postupovat sám na gólmana. Na nic nečeká a z deseti metrů prostřeluje padajícího gólmana – 3:1. Soupeř vrhá poté všechny síly do útoku a Alty opět musí podržet naše akcie proti technickému zakončení soupeře. V 18. minutě se Šamba dostává do tísně a posouvá balón alespoň do autu. Po následné soupeřově rozehrávce se však Kalimu honí hlavou různé věci, futsal to ale asi nebyl, protože to by jinak o svém hráči určitě věděl. Takto si jeho „chráněnec“ nabíhá nikým neobtěžován na příhru a z úsměvem na rtech zakončuje do prázdné branky – 3:2. Hned po rozehrání se hra přelévá ze strany na stranu. Vidíme přečíslení na obou stranách. Nejdříve jdeme tři na dva a když to pos….. jde okamžitě soupeř, jestli dobře počítám dva na jednoho našeho chudáka vzadu. I Chrudim ale naštěstí pro nás kazí finální přihrávku. Při dalším našem protiútoku je Kocík sestřelen u brankové čáry. Již podle okamžitě vypsaného kurzu 1:1.05 na naše zakončení do postavené zdi je asi jasné, jak to znovu dopadlo. Utkání vrcholí. Tři minuty do konce a soupeř hraje bez brankáře. Má navíc výhodu přímáku z hranice šestky po Vlčákově faulu, který v poslední chvíli opět zatáhl za záchrannou brzdu. Prudkou střelu ale Alty vyráží na roh. Dvakrát se dostáváme ke střele přes celé hřiště do prázdné brány, ale sil ubývá a nedokážeme dát balónu patřičnou trajektorii. 25 sekund před koncem řádné hrací doby soupeř přeci jen využívá výhodu jednoho hráče v poli navíc a přes Šambu procedí balón k bližší tyči Altyho branky – 3:3. Hlavy našich hráčů jsou samozřejmě dole. Že by se klukům podařilo napodobit loňský nešťastný závěr zápasu našich stříbrných dívek? Jdeme tedy na ty nešťastné penalty. Dáváme dohromady trojici exekutorů – Vlčák, Fidy a po chvíli rozhodování nahrazuje Bezďu Kocík. Začínáme kopat my. Vlčák jde jako první a nedává gólmanovi vůbec žádnou šanci – 1:0. Při penaltě soupeře už už letí naše ruce nahoru, ale střela je natolik razantní, aby ohnula Altymu prsty a zapadla také do sítě – 1:1. Míč si staví Kocík a bourá bohužel pouze branku, protože jeho projektil málem zlomí břevno – stále 1:1 a naše šance klesají. Na řadě je kopáč, který nám vstřelil všechny tři branky a který byl na konci celého turnaje vyhlášen jeho nejlepším hráčem. Jeho paní Štěstěna si ale v této chvíli odskočila na panáka – zřejmě už toho měla plné brýle. Mareš posílá svoji jedovku vedle tyče Altyho branky – 1:1 a my se odrážíme ode dna. Jako poslední jde poškádlit naše nervové soustavy Fidy. Svoji pověstnou zeměkouli tentokráte nepředvede, ale stejně mu aplaudujeme, protože bez zaváhání a jistě proměňuje – 2:1. Na tahu jsou teď Chrudimští. Alty se snaží zakrýt svým šlachovitým tělem každičký kout své branky a navíc uhrančivým pohledem hypnotizuje protihráče i s balónem. Následuje soupeřův kop a míč očarovaný Altyho magickou mocí mizí nad jeho brankou. Vzápětí na hřišti vytryskne obrovský gejzír naší čisté radosti. Vlčák využívá svého postavení a sráží Altyho jako první. Po něm i ostatní členové týmu vrší pyramidu ze svých těl do závratné výše. Vychutnáváme si obrovský úspěch spolu s našimi fanoušky. Skvěle rozehraný zápas se nám sice nepovedlo dotáhnout do vítězného konce v normální hrací době, ale i právě kvůli těmto nádherným okamžikům, které většina hráčů zřejmě již nikdy neokusí, stálo za to letošní futsalové martýrium podstoupit. Sice nás čekal ještě poslední zápas sezóny, ale už tyto chvíle patřily k jejím absolutním vrcholům.

SaPSŠ Girls – Gymnázium Přerov

Našim dívkám se sice nepodařilo v semifinálovém utkání překvapit a zopakovat tak loňský postup do finále celého turnaje, ale ve vzduchu ještě visely bronzové medaile. Rozhodně jsme nechtěli zakončit letošní opět úspěšnou sezónu prohrou a naopak jsme se chtěli důstojně rozloučit s některými oporami našeho týmu – Anetou, Terezou S a Žanetou. Pokud jsme chtěli pověsit si na krk medaile, museli jsme v posledním zápase ročníku porazit celek Gymnázia Přerov, který se málem postaral o senzaci, když vypadl v semifinále s jedním z kandidátů na titul, našimi konferenčními přemožitelkami a spolucestovatelkami, dívkami z OA Hovorčovická (hráčkami pražské Sparty) až na penalty. Tento výsledek budil samozřejmě obrovský respekt a rozhodně nás nečekala žádná procházka růžovým sadem, zvláště když se holky v semifinále vydaly ze všech sil.
Oproti předchozímu zápasu byl začátek utkání z naší strany mnohem opatrnější. Byli jsme bez pohybu, spíše jsme pouze chodili. Nejspíše ještě doznívaly dozvuky předchozího zápasu. Sice jsme zkoušeli tvořit hru, ale naše přihrávky neměly svou obvyklou přesnost. Několikrát jsme nechali za našimi zády soupeřky a mohli jsme děkovat jen špatnému zakončení protihráček, že naše konto nebylo zatíženo obdrženou brankou. Několikrát svým vyběhnutím hasila nebezpečí opět jistá Tereza S. v naší brance. Iveta jednou musela zatáhnout za záchrannou brzdu, ale následný přímák poslaly soupeřky mimo naši branku. O chvíli později se po nedorozumění Moravanek dostala do naší první velké šance Martina, když se ocitla osamocená před gólmankou. Zkusila jí nasadit jesle, což se jí povedlo, ale balón se přeci jen od nohy brankářky odrazil mimo branku. Soupeřky několikrát zkusily ohrozit naši branku střelou z větší vzdálenosti, ale Tereza S. byla vždy na svém místě. Iveta se dostala po jednom z našich rohů ke své obávané střele, ale bohužel také minula branku. K nepřesnostem v naší hře se v první půli přidala i špatná rozehrávka autů. Hlavně Romča dlouho nemohla pochopit, co to je správně zahraný aut. V 10. minutě ale Romča ukázala svoje kvality, když si Tereze S. řekla na půlce o balón, potáhla ho po levé straně, ukázala pěkně zblízka svojí oblíbenou kličku jedné ze zadaček a z již velkého úhlu poslala balón levačkou kolem statické gólmanky ke vzdálenější tyči – 1:0. Zkoušeli jsme potom držet balón na našich sálovkách, ale zajímavější příležitost jsme si vypracovat nedokázali. Naopak po několika nepřesnostech musela Iveta opět sáhnout k faulu před naší šestkou. Tvrdá střela soupeřek z nařízeného přímáku šla naštěstí do kytek. Únava již zbyla znatelná, takže bylo na čase vzít si time. Po krátkém vydechnutí se ale při jednom z pokusů o průnik do šprajcu dostala Aneta a poznal to její kotník. Na zbytek první půle ji nahrazuje Petra. Bojuje se o každý balón většinou ve středu hřiště. Soupeřky podávají houževnatý výkon a jejich hlavní devizou je možnost střídání většího počtu výkonnostně vyrovnaných hráček. V poločase tedy držíme ošidné jednogólové vedení. Druhou půli rozehráváme nadvakrát, poněvadž časoměřiči jsou asi ještě na svačině. Soupeřky nás zkouší zatlačit a dostávají se několikrát do zakončení. Všechny protivníkovy šance se nám daří přestát bez úhony a zkoušíme podnikat rychlé protiútoky do otevřené obrany. Chybí nám ale vždy krůček k zakončení. Romča vymyslí pěknou uličku na Martinu, ale ta z úhlu netrefuje branku. Při další naší rychlé akci trefuje Romča pouze nohy gólmanky. Jsme nyní o poznání aktivnější a další, kdo střílí vedle branky soupeřek, je Aneta. Kolem 8. minuty jsou k vidění zmatky při zahrávání autu. Sudí několikrát za sebou otáčí aut, protože balón buď nestojí na čáře nebo je v pohybu. Po jednom z těchto autů dokonce Přerov dostává balón do naší branky. Naštěstí pro nás míč znovu nestál na čáře. Tereze S. se podaří zahrát nám trošku na nervy, když venku ze své branky rozehrává přímo na nohu jedné ze soupeřek, aby se ještě včas stihla vrátit do své svatyně a dokázala zkrotit pokus o své přehození. Hned poté chybuje Iveta při rozehrávce, ale Tereza S. bezchybně vystoupí proti postupující protihráčce a gólovku likviduje. Odpovídáme Anetiným protiútokem, který soupeřky přerušují až faulem. Při rozehrávce standardky ale přicházíme o balón a ještě si dáváme přednost při bránění postupující protihráčky. Té naštěstí už také docházejí síly. Následná jednoduchá akce v 10. minutě druhé půle konečně vede k úspěchu. Balón jde od Martinou rozehrávaného autu přes Ivetu napravo k Romče, která ho po lajně posunuje na Anetu. Ta si ho připraví na svoji pravačku a konečně po zemi trefuje z úhlu prostor mezi třemi tyčemi – 2:0. Po rozehrávce soupeřek se Anetě daří vypíchnout jim balón a okamžitě posílá Romču do samostatného úniku. Romča napálí míč vší silou, která jí ještě zůstává a nakouří pouze levou tyč Přerovské branky. Dostáváme najednou více prostoru. Aneta si naráží s Martinou, ale nastřeluje pouze gólmanku. Pět minut před koncem, když jsme se štěstím napravili chybu, vzniklou ve středu hřiště, je opět na čase vzít si time a zápas dotáhnout do vítězného konce. Soupeřky budou zápas dohrávat s pěti fauly, což nám hraje do karet. Je vidět, že Romče trochu sil ještě zbývá, daří se jí přejít dokonce přes dvě soupeřky, ale zakončuje opět do gólmanky. V 18. minutě Martina, která již také mele z posledního, vybojuje na půlce balón, předá ho Romče, která ho pouze strčí do běhu Anetě. Ta z úhlu prověřuje připravenost gólmanky, která míč vyráží pouze před sebe, ale i následnou Martiny dorážku se jí daří vyrazit alespoň na roh. Rozehráváme postupně dva rohy za sebou a pokaždé se podaří Martině zakončit. Gólmanka jí ale pokaždé svým zákrokem kazí radost ze vstřelené branky. Naštěstí pro nás se balón po druhém zákroku gólmanky odráží k volné Anetě, která na nic nečeká a vrátí tu kulatou potvoru tam, kde se nám to líbí nejvíce – do Přerovské sítě – 3:0. Je prakticky rozhodnuto, že medaile se povezou do Plzně. Na závěr ještě Romča s Martinou ukáží divákům pár exhibičních kliček a je dobojováno. Holky si znovu sáhly až na dno svých sil. Po skončení zápasu byl vidět rozdíl mezi týmy. Které ze soupeřek daly do utkání všechno, které a jak moc utkání bolelo. Přerov nám kladl tuhý odpor, ale náš výkon měl po celý zápas kupodivu vzrůstající kvalitu a medaile jsme zkrátka chtěli více. Jestli někomu přišla na rozum myšlenka, že po loňské spanilé stříbrné jízdě jsou bronzové medaile krokem zpátky, měl vidět naše celým srdcem bojující holky. Rozlučka s letošní sezónou byla prostě úspěšná.

SaPSŠ Boys – Střední škola zemědělská Olomouc

Ve druhém chlapeckém semifinále byl úspěšnější tým z Olomouce. I když po celý zápas tahali Moravané za kratší konec, utkání dospělo až k penaltám, ve kterých nakonec svého soupeře z Příbrami udolali. Bylo tedy jasné, proti komu nastoupíme v závěrečném zápase v hlavní hale. Utkání nezačalo v bůhvíjakém tempu. Soupeři se zpočátku zlehka oťukávali a ani jedné straně se nedařilo vytvořit si zajímavější příležitost. Se svojí troškou do mlýna jsme po chvíli přišli jako první my. Podařilo se nám zakombinovat na soupeřově polovině a najednou je Fidy sám před gólmanem. Bohužel svoji velkou šanci trestuhodně zahazuje. Na řadě je soupeř a to je jiné kafe. V páté minutě si olomoucký špílmachr dovolil u brankové čáry parádičku a naslepo patičkou poslal balón přes Šambu před naší branku. Tam si ho další protihráč levačkou zpracoval, aby vzápětí zády k brance nasadil Červovi opět patičkou jesle, a protože Alty měl na okamžik zakrytý výhled, nestačil na toto filigránské řešení včas zareagovat – 0:1. Smolný gól a hlavně způsob jeho dosažení nás poslal hodně do kolen. Na plac nastupuje za frustrovaného Červa Cíba. Snažíme se sice, ale naše střely jdou do kytek. Olomoucký gólman se na naše snažení asi už nemohl koukat a chtěl nám nejspíše podat pomocnou ruku. Příliš dlouho totiž otálí s rozehrávkou a daruje nám příležitost v podobě odpískaného nepřímého kopu. Navíc ještě inkasuje žlutou kartu za nemístné komentáře. Kocík ale s nabízenou příležitostí naložil přesně podle svého zvyku – nakouřil balón do zdi. Zkoušíme tvořit hru, ale narážíme na zformovanou obranu soupeře. Do finální přihrávky nám vždy někdo z protihráčů sáhne. Olomouci se také nedaří dostat se do zakončení. Až v 10. minutě se jeden ze soupeřů individuálně prosazuje dokonce proti třem našim hráčům, ale před Altym se pokusí ještě o jednu kličku navíc a to již náš gólman s přispěním svých vrátivších se zadáků velké nebezpečí zažehnává. Kali zkouší odpovědět podobným způsobem, prochází přes celé hřiště, ale v tísni posílá balón mimo soupeřovu branku. Olomoucký špílmachr si poté na půlce vyžádá balón, využívá své rychlosti, nechává naše hráče za sebou, ale Alty mu nadvakrát kazí radost. V 15. minutě Vlčák svým důrazem obírá o míč lelkujícího protihráče, dává před branku na Bezďu, který propasíruje své zakončení ke gólmanovi. Ten si míč v klidu sebere a bohužel ihned využívá špatného postavení Kaliho, přehazuje ho a ani křižující Šamba již nemůže zabránit protihráči ve skórování – 0:2. Opět nám chvíli trvá než se z další rány probereme. Olomouc drží míč na svých sálovkách a šetří čas. Nám se konečně podaří pohledná kombinační akce, když znovu Vlčák vystihuje jednu ze soupeřových přihrávek a ihned jdeme do přečíslení. Fidy si vymění balón s Vlčákem, uvolní se, ale svoji střelu posílá pouze do gólmana. Z následného rohu osamocený Vlčák v dobré pozici nezachová klid a pálí z první nad branku. Poté, co Alty ještě sebere míč z nohy jednomu z protihráčů, se ozve klakson, i když na hodinách je čas 20.00. Následuje dlouhé vysvětlování, že hrací doba byla stanovena na 2x20 minut. Až nyní se dozvídáme, že druhé semifinále bylo o celých deset minut kratší, protože bylo sehráno pouze na 2x20 minut, zatímco my s Chrudimí jsme se museli prát klasických 2x25 minut. Organizátoři se sudími se dohadují, kde se stala chyba. Se svým názorem přicházejí i olomoučtí. My s tím můžeme tak maximálně nesouhlasit, ale těch deset minut nám už nikdo nevrátí. No nic. Oddechneme si a ještě to zkusíme. Druhou půli na soupeře nastoupíme a Bezďa připravuje tutovku pro Kaliho, který ale nevolí střelu z první a po zpracování míče trefuje již připraveného gólmana. Po následné soupeřově akci musí i Alty ukázat něco ze svého umění. Náš nadějný rozjezd úplně zastavuje další naše zbytečná chyba při rozehrávce přímo na nohu jednomu z protihráčů. Olomoucký špílmachr si potom připraví balón a přes Šambu ho posílá po zemi přesně k tyči Altyho branky – 0:3. Aby toho nebylo málo, po další mezihře Ušák na chvíli zapomíná na svůj malý vzrůst a nechává svému hráči příliš mnoho prostoru. Toho poté nachází přesný centr z hloubi soupeřovy poloviny a Alty na nadýchané zakončení nemá nárok – 0:4. Zápas je prakticky velmi brzo po přestávce rozhodnut. Ušák poté bojuje jako lev. Sebere kuličku o hlavu většímu soupeři, dává Fidymu, který nachází zcela volného Kocíka. Opět je tam ta klička navíc a následná střela jde znovu pouze do gólmana. Naši kluci přidávají na důrazu a začíná se jiskřit. Po jednom z našich rohů se balón snáší přes celé brankoviště přímo na Kocíkovu pravačku. Krásná dělovka z první se zastavuje na břevně soupeřovy branky – Kocík to asi trénoval. A znovu v hlavní roli smolař Kocík, který posílá svoje bodlo kousek vedle branky. Z jeho úst si potom celé Brno může poslechnout několik upřímně míněných až hřejivých slov. Olomouc nám po naší další klukovině v zadních řadách dává opět gól – 0:5. Kluci jsou frustrováni, že se jim nedaří a po sérii neodpískaných zákroků si Alty dělá prostor ve své šestce. Máme co dělat, aby místo futsalu nebylo na hrací ploše vidět úplně jiné sportovní odvětví. Sudí rozdá pár žlutých karet. Když si všichni myslí, že všechen adrenalin je vystříkán, pokračuje se ve hře. Pouze ale do dalších tvrdých zákroků a všechno může začít nanovo. Fauly na naší straně se zákonitě po naší příliš agresivní hře množí. Ukázkového šestého faulu se dopouští Ušák a Olomouc dostává výhodu desetimetrového kopu, který ale divizní šutér posílá někam do šestého patra. Posledních pár minut se utkání pouze dohrává a tak je tu příležitost pro naše hračičky Fidyho s Kocíkem, aby když už nic jiného ukázali pár hezkých kousků s balónem. Sudí jsou k nim tolerantní – je jasné, že je to v tomto utkání naše labutí píseň. Na konci zápasu naše obrana prakticky neexistuje a můžeme děkovat hlavně Altymu a občas někomu ze zadáků, který se odhodlal ještě se na poslední chvíli vrátit, že nedostáváme větší nářez. Fidy si ještě dvě minuty před koncem zkouší narazit s Ušákem, což se mu daří, ale ani z další jasné šance se mu nepovede dostat balón za záda gólmana. V tomto utkání bychom zkrátka gól nedali, i kdyby se ještě hrál libovolný počet minut. Je konec. Titul patří po zásluze Olomouci. My jsme v tomto utkání udělali neskutečný počet nevynucených chyb a Olomouc je bezpečně dokázala využít. Navíc nám v tomto posledním zápase zvlhl střelecký prach. Do šancí jsme se dostat dokázali, ale tolik potřebné štěstí, které nám v předchozích zápasech občas pomohlo, se od nás nyní odvrátilo. Když jsme dostali na začátku druhé půle dva laciné slepené góly, bylo po zápase. Všichni od sebe čekali určitě jiný výkon a tak východisko z této situace jsme hledali v tvrdé hře, kdy již pár lidem začaly téci nervy. Je třeba ale také umět prohrávat a my jsme to nakonec dokázali. Problém s délkou hrací doby by se na takovéto úrovni stávat určitě neměl, stál nás sice trochu sil, ale finále jsme si prohráli na hrací ploše. Každopádně se chlapci nenechali od holek zahanbit a vybojovali v obrovské konkurenci neuvěřitelné druhé místo.

Tyto obrovské úspěchy jak dívčího tak chlapeckého týmu dostanou svoji skutečnou váhu až v průběhu následujících let. Je více než pravděpodobné, že letošní sezóna byla jedinečná a neopakovatelná. Naše síla byla samozřejmě v týmu a v týmu se také do pozdních ranních pátečních hodin oslavovalo – však také bylo co oslavovat. Drtivá většina členů našich úspěšných týmů už podobný úspěch takového významu nejspíše nikdy neprožije.

Dívky a chlapci tak ještě jednou a v tomto roce naposled:DĚKUJEME za fantastické zážitky při spanilé cestě jubilejním desátým ročníkem Středoškolské futsalové ligy a skvělou reprezentaci naší školy.
Fotogalerii kromě rajce.net najdete oficiální fota na serveru www.fotbal.cz.