1.kolo středoškolské futsalové ligy 2009/2010 - kluci

12.10.2010 13:31
Jedna o tom, jak jsme se opět červenali aneb 1.kolo

Rok se sešel s rokem a náš každoročně nově vytvářený Boys Futsal All-Stars Team měl před sebou úvodní kolo Středoškolské futsalové ligy Divize C (Západní Čechy). Odehráli jsme ho 19.11.2009 netakticky v den konání slavných třídních aktivů v nafukovací sportovní hale Střední školy informatiky a finančních služeb v Plzni na Borech. Do naší poslední čtvrté skupiny Divize C byly nalosovány tyto čtyři týmy: domácí SŠ Infis, Gymnázium Rokycany, Masarykovo gymnázium Plzeň a naše škola. Ze skupiny měly postup dále zajištěny první dva týmy miniturnaje. Z loňského ročníku SFL jsme měli zkušenosti s rokycanskými a s pošťáky. Daly se očekávat opět velmi vyrovnané boje, kde o vítězi rozhodovaly maličkosti.

Nastoupili jsme v tomto složení (abecedně):

Alty, Amulet, Bezďa, Ejbl, Fíďa, Kali, Karbi, Kocík, Prochy, Šamba, Šváry, Ušák, Vlčák

V úvodním zápase si domácí pošťáci vcelku v klidu poradili s Masarykovým gymnáziem. Naším prvním soupeřem bylo, jak se již stává tradicí, mužstvo rokycanských gymnaziánů. Na lavici jsme pro toto utkání nechali odpočívat Ejbla, Kaliho, Prochyho a Šváryho. Běžela první minuta zápasu, když Vlčák na nic nečekal a vypustil svůj projektil z poněkud větší vzdálenosti, než by bylo záhodno, který ale k překvapení všech skončil v soupeřově síti. Úvod jako hrom, který nám přinesl tolik potřebný klid na naše sálovky. Soupeře jsme prakticky k ničemu nepouštěli a sami jsme neustále ohrožovali jeho branku po oku lahodících akcích. Na další gól jsme si ale museli počkat až do 13. minuty, kdy po Kocíkově akci skóroval Fíďa. Alty se s balónem potkal pouze po propagačních střelách rokycanských. Dvě minuty před půlí jsme krásně rozebrali soupeřovu obranu a Kocík se zapsal do střeleckých statistik. Poločasový výsledek a hlavně naše zodpovědná hra nám dávala velkou naději, abychom dovedli úvodní zápas ke zdárnému konci. Ve 22. minutě musí Alty ukázat své umění, když zachraňuje naše čisté konto po sólu protihráče. Za další dvě minuty je k vidění další parádní kombinace celé naší čtyřky, kterou Kocík zakončuje do prázdné brány. Běží 26. minuta a Vlčák pomalu bere soupeři chuť něco udělat se zápasem dalším gólem. To už ale někteří naši hráči (znalci školních poměrů jistě bezpečně odhadnou o kom je řeč) začínají dělat pí….ny a různými parádičkami začínají provokovat soupeře. Někteří protihráči přestávají vydýchávat chování našich „mistrů“ a dostáváme nakopáno. Altyho, i když má míč pod kontrolou dojíždí první řízek (chrániče by příště pomohly) a Kocíka prošlapuje druhý mstitel. Naši „postižení“ jen stěží drží jakžtakž nervy na uzdě. Ve 30. minutě vytáhne Fíďa další pěknou „věcičku“ ze svých v té chvíli, jak se zdálo, bezedných zásob a je to již 6:0. Do hry se zapojují i zbylí členové týmu a Ejbl po několika vteřinách pobytu na hřišti uzavírá nekompromisně skóre na konečných 7:0. Fíďa si ještě na konci zápasu neodpustí svoji ramenní hru s balónem, což mu sudí přestává tolerovat a pomaličku si připravuje své karty, aby je v pravý okamžik vyložil.

Rokycany se nám podařilo svalit až moc jednoduše, což nebylo dobré pro další průběh turnaje. Rokycany si poté také poradily s outsiderem z Masarykova gymnázia. Měli jsme zápas pauzu, kterou hlavně Fíďa s Kocíkem vyplnili svojí vlastní exhibicí, na kterou různí lidé různě nahlíželi. Ve druhém utkání nás čekali domácí pošťáci, se kterými jsme vloni sehráli vyrovnané utkání se šťastným koncem pro náš tým. Dnes jsme začali opět aktivně se Švárym v brance a počet šancí na naší straně se zvětšoval – bohužel neproměněných. Během první půle se nám podařilo orazítkovat čtyřikrát břevno soupeřovy branky. Na straně pošťáků utěšeně narůstal počet faulů i přesto, že domácí rozhodčí některé zákroky pouštěli. V 15. minutě se protihráči dopustili šestého faulu dokonce ve svém brankovišti, takže následovala penalta. K její exekuci se už hrnul Vlčák, který se asi chtěl ukázat před jedním svým svěřencem v týmu soupeře a poslal svou pumelici bezpečně vedle branky. A protože mu tato chvíle slávy zřejmě nestačila, necelé dvě minuty před koncem půle se zbytečně ohnal po protihráči a sudí začal vykládat své karty na stůl – a rovnou flek a jdeme na dvě minuty do tří. Tuto situaci na rozhraní obou poločasů se nám podařilo ustát, když si Šváry připsal minimálně jeden mimořádný zákrok. Bohužel na naše kopačky se začala pomalu vkrádat nervozita a po jedné zbytečné ztrátě míče nám soupeř ve 24. minutě střílí první gól. Najednou sledujeme jiné utkání. Lehkost z našich kopaček zmizela a zahazujeme i vcelku nadějnou standardku, kdy Fíďa netrefuje branku. Sudí nám občas zabrnká na naši nervovou soustavu, když pustí některé zákroky. Bohužel jeden z nich neustojí Kocík, který vznese jakýsi dotaz na předchozí neodpískaný zákrok, ale osloví přitom sudího příliš familiérně – pánským přirozením. Rozhodčí ihned dává flek na hru i na sedmu a posílá nás opět do tří. Bráníme se statečně, ale po ztrátě míče při přechodu do útoku nás soupeř ve 30. minutě přeci jen trestá. Ty tam jsou parádičky, kdy si dáváme přednost při zakončení. Ještě zkoušíme rychle točít čtyřky a tlačíme soupeře před jeho brankou. Bohužel ten náš tlak ustojí a při jednom z brejků do naší otevřené obrany víceméně rozhoduje zápas. Šváry sice první jasnou šanci vyráží, ale pouze k zakončujícímu volnému protihráči, se kterým se zapomněl vrátit jeden z našich útočných hrotů. Je po zápase, který jsme si prohráli vlastní nedisciplinovaností a pocitem, že se nemůže nic stát. Zodpovědně hrající soupeř, který sice měl více štěstí než obvykle, vcelku po právu naše sebevědomí poslal do patřičných míst. Sice si můžeme stěžovat na místy podivné výroky sudích, ale pakliže nejsme schopni vstřelit z tolika šancí jeden jediný ubohý gól, na úspěch pomýšlet nemůžeme. Každopádně je určitě lepší, že tato facka přišla nyní, protože se z ní ještě můžeme poučit.

Zda-li se to povede, záleží jen na nás. Přes tuto lekci s názvem: „Kterak darovat soupeři tři body“, se nám totiž podařilo postoupit, poněvadž v posledním zápase jsme slabým plzeňským gymnazistům nasázeli 19 (slovy: devatenáct) gólů. Branky jsme stříleli v tomto pořadí:

Fíďa, Amulet, Ušák, Kali, Bezďa, soupeř vlastní, Bezďa, Bezďa, Bezďa, Šamba, Amulet, Bezďa, Amulet, Karbi, Kali, Bezďa, Karbi, soupeř vykřesává jiskřičku naděje, Karbi, Amulet.

I když je pravda, že jsme klukům gymnaziálním naložili, co se do nich vešlo, po předchozí faux-paux s pošťáky již na hřišti nebylo vidět tolik zbytečných frajeřin, které by hraničily se zesměšňováním soupeře. Za zmínku stojí tři zajímavé situace. Ve 22. minutě vidí Karbi svým neomylným periferním viděním po své pravé straně na lajně zcela volného „spoluhráče“, kterému ihned posílá míč do pohybu. Jaké je jeho překvapení, když tento „spoluhráč“ na jeho perfektní nabídku vůbec nereaguje a ještě ukazuje, že má soupeř zahrávat aut. Jak si důvtipný čtenář jistě domyslí, Karbi zkrátka přihrával podobně oblečenému sudímu. V 35. minutě je vidět nejhezčí okamžik zápasu, když Alty, jak je jeho zvykem, čeká skoro na půlce, aby sbíral odražené balóny a možná se pokusil i o zakončení. Naši hrotoví hráči ale v tuto chvíli ztrácejí balón, který jeden z protihráčů okamžitě posílá směrem na naši branku. Alty potom jen sleduje krásnou trajektorii míče, která končí až v jeho svatyni. A proč nepadla dvacítka? Možná i proto, že střelec tohoto jubilejního gólu měl do společné kasy přispět jedním litříkem a chlapci asi chtěli ušetřit.

Rekord z naší premiérové účasti, když jsme Horažďovicím nasázeli 21 fíků jsme tedy nepřekonali. Každopádně tuto první futsalovou partu, která jako jediná v této legendární sezóně dokázala potrápit favorizovanou dopravku, můžeme ještě překonat. Postoupili jsme totiž ze druhého místa (pravděpodobně, poněvadž na výsledek posledního zápasu jsme nečekali, kvůli velmi důležitým třídním aktivům). Pokud vše dopadne podle papírových předpokladů, čeká nás ve druhém kole loňský republikový vítěz – plzeňská dopravka a jeden z domažlických týmů. Problém je, že dále postupuje pouze vítěz. Výzva je to obrovská, poněvadž složení letošního týmu kvalitu určitě zaručuje. Pokud si to srovnáme v hlavě, podáme zodpovědný týmový výkon a při troše tolik potřebného střeleckého štěstí, nemusí být příští kolo naše konečná. Vy snad chlapci chcete dopustit, aby všechnu slávu sbíraly vaše spolužačky - vícemistryně republiky ve futsalu?

Velké poděkování zúčastněným za vzornou reprezentaci naší školy.

Jiří Jonák - „headcoach“