Megaúspěch na SFL

12.04.2016 14:05
Datum: 6.4.2016
Místo: Hodonín, Sportovní hala TEZA
Akce: Finále SFL chlapci i dívky
Účastníci: 
Chlapci: Černý Ondřej, Fakan Jan, Holec Jan, Kodar Petr, Kopáček Josef, Kutlák Ivan, Matas Martin, Ritschel Daniel, Sklenář Vít, Vo Thanh Huy, Voborský Jakub, Zezulák Matěj
Dívky: Gnändigerová Vivien, Janiková Anežka, Jůnová Michaela, Leitermannová Kristýna, Mertlová Barbora, Peklová Štěpánka, Racková Diana, Slovenkaiová Eliška
Ještě jsme ani nestačili dát vítězné dresy z konferenčního finále SFL do pračky a museli jsme se chystat na závěrečný finálový turnaj Středoškolské futsalové ligy. Již dopředu bylo známo místo a termín konání tohoto turnaje. Z představy, že se potáhneme až do Hodonína, ze kterého klidně můžete házet šutry na Slovensko, se nám již předem dělalo nevolno. Plán byl takový, že vyjedeme autobusem po skončení fotbalových tréninků našich hráčů kolem 18. hodiny a co nejrychleji se přesuneme na místo konání akce, kde se podařilo narychlo sehnat odpovídající nocleh v místním internátě, který stál jen pár metrů od sportovní haly. Bohužel ještě během pondělka začaly docházet nepříjemné zprávy, po kterých se začal hroutit sen chlapeckého týmu o možném úspěchu v posledním turnaji. Nepodařilo se totiž vyřídit cestovní víza pro všechny hráče Viktorky a večer přišlo razítko v podobě SMSky od hvězdy nejzářivější – Honzovi Křemenovi se zanítila nedávná rána na noze. V sestavě, která si dělala čáku na historický megagigateraúspěch, tak zůstali pouze nosiči vody (však vy víte chlapci, že to nemyslím jako urážku). Situace dospěla dokonce tak daleko, že sám velký headcoach propadl beznaději a dovolil si položit starším pozůstalým v týmu otázku, zdali mají vůbec chuť a odvahu unést obrovskou tíhu školní reprezentace. Jaká odpověď se mu okamžitě vrátila, si důvtipný čtenář určitě domyslí (kaji se a velmi se omlouvám za svůj bezprecedentní poklesek). Po krátké konzultaci s radou starších jsme se rozhodli soupisku doplnit o některá zcela nová jména, která se měl futsalový svět hned zítra začít učit vyslovovat. Svoji premiérovou účast v letošních kláních tak měli před sebou Petr Kodar, Ivan Kutlák a Matěj Zezulák. Dívky byly naštěstí připraveny vyrazit v nezměněné a vyzkoušené sestavě. Fanoušky jsme se tentokráte rozhodli nechat doma, poněvadž drtivá většina z nich měla jak školní tak sportovní povinnosti a nechtěli jsme situaci ještě více komplikovat (pan učitel Fulín si stejně byl nucen sám rád vzít mateřskou dovolenou). Na Rychtářce jsme tedy po 18. hodině naházeli zavazadla do připraveného vymazleného Volva, polovina účastníků zájezdu si dala poslední dva prásky, Diana si vzala pět až šest kinedrylů a vyrazili jsme na východ. 
Cesta ubíhala kupodivu bez větších komplikací, dokonce i přes rozkopaný tankodrom déjedničky. Dvě zastávky – samozřejmě včetně mekáááče – a kolem 23. hodiny jsme po 360ti kilometrech byli na místě. V internátu jsme měli rezervované poslední patro prakticky pouze pro sebe. Následovalo ještě povinné školení s názornou praktickou ukázkou, kterak se má chovat slušný Plzeňááák a slušná Plzeňačka v cizím městě v cizím pokoji, a šlo se do sypků. Noční život v Hodoníně se protentokrát musel obejít bez naší účasti, poněvadž naše týmy se druhý den hodlaly zapsat do historie.
Hrací systém závěrečného turnaje zůstal beze změn. Oba naše soubory čekala nejdříve semifinále. Nejdříve se dívky měly pokusit o nemožné a potrápit největší favoritky ze Starého Města v zápase hraném na dlouhých 2x15 minut, aby se v posledním semifinálovém utkání o postup do vysněného finále poprali chlapci s brněnskou pobočkou Bezpečnostně právní akademie. 
Stejně jako v loňském roce čekal naše dívky soupeř, ze kterého šel strach – zástupkyně 1. FC Slovácka. I když tentokráte nebyla soupeřek plná lavička, poněvadž některé členky týmu se zrovna v tomto týdnu účastnily reprezentačního srazu, nebylo o jejich kvalitách žádných pochyb. Pokud jsme nechtěli utrpět debakl, nemohly jsme se se soupeřkami pustit do otevřené hry. Očekávanému kolotoči jsme tedy hodlali čelit v zákopech na svojí polovině s tím, že se pokusíme využít momentu překvapení útočnými výpady po dlouhých výhozech Vivien. A skutečně. Soupeřek je od začátku zápasu plné hřiště, když se nás snaží rychlým pohybem a kombinací nachytat na švestkách. Střely z dálky ale jistě pacifikuje Vivien a naše dívky zatím dokáží dostupovat soupeřky. Navíc se nám po několika minutách skutečně daří rychlý výpad, když se Eliška ocitá za obranou, a i když se jí první střelecký pokus příliš nepodaří, balón se od gólmanky odráží zpět k Eliščiným sálovkám a naše šutérka si napodruhé svoje zakončení pohlídá – 1:0. Z překvapivého vedení se ale neradujeme dlouho, když necháváme až příliš prostoru jedné ze soupeřek, která trestá – 1:1. Naše dívky ale podávají heroický výkon. Jdeme dokonce znovu do vedení, když Diana z autu pálí přímo na branku soupeřek, před kterou stačí Eliška balón lehce protečovat za záda překvapené gólmanky – 2:1. Bohužel ani tento stav nemá dlouhého trvání. Další tvrdou střelu ze střední vzdálenosti dokáže Vivien vyrazit před sebe, ale u balónu je dříve soupeřka, která ho doklepává do naší sítě – 2:2. V polovině první půle si bereme tajm, aby si odpočinula naše unavená základní sestava. Do přestávky nás soupeřky přitlačí před naši branku, a i když dívky bojují s největším nasazením, zákonitě po mnoha šancích přichází to, co přijít muselo. Soupeřky nás konečně vykombinovávají a poprvé se dostávají do vedení – 2:3. Prostřídáváme unavenou Elišku a je tady pauza. Naše dívky ale proti obrovsky silnému soupeři podávají fantastický výkon. Po přestávce se obraz hry vůbec nemění. Statečně odoláváme útočným choutkám protihráček, ale na jednu z mnoha jejich akcí jsou holky krátké – 2:4. Očekáváný brankostroj ale ne a ne přijít a Moravanky musí stále myslet na zadní vrátka. Po několika minutách máme obrovskou příležitost vývoj zápasu zdramatizovat. Diana je faulována na hranici šestky a sudí nařizuje penaltu. Odpovědnost na sebe bere Míša, která ale bohužel pálí pouze do gólmanky. Škoda, poněvadž vstřelená kontaktní branka by utkání přinesla přeci jen nový náboj. Staré Město již růžky tolik nevystrkuje a spíše se snaží pohlídat si výsledek. Oproti všem očekáváním a předpokladům naše holky vzdorují favoritu až do samotného závěru zápasu. Zázrak se tedy nekoná, ale dívky podaly jeden ze svých nejlepších výkonů, když velkého favorita více než potrápily a vůbec neprodaly svoji kůži lacino. Do boje o bronzové medaile mohou naše girls vstoupit s hlavou vztyčenou. 
Ve druhém dívčím semifinále potom technicky založený jihlavský výběr využívá své početné lavičky a v posledních minutách otáčí svoje utkání proti týmu Varnsdorfu, který tedy bude naším soupeřem v duelu poražených – 2:1. V prvním chlapeckém semifinále naši staří známí z Mostu ve druhé půli odskakují Českým Budějovicím až na konečných 5:2.  
A je tady utkání pravdy pro náš chlapecký soubor, ve kterém nezůstal Křemen na křemeni. Před zápasem probíráme možné varianty složení obou čtveřic a nakonec se samozřejmě musíme pro jednu rozhodnout. Bez jediné odehrané minuty v této sestavě nastupujeme do utkání proti brněnskému týmu. Na hrušce nemůže nikdo přehlédnout udělanou postavu Ziziho, který od začátku utkání tvrdí muziku. Nehodláme se v úvodu utkání pouštět do nějakých větších akcí a zkoušíme si na sebe zvyknout. Hned po několika minutách ale máme možnost přímáku z nějakých deseti metrů. Než se soupeř rozkouká Martyho věšák alá CR7 trhá síť – 1:0. Z nadějného začátku se ale moc dlouho neradujeme. Naši hráči se snaží poctivě bránit soupeře od poloviny hrací plochy. Ten se sice zatím k ničemu nedostává, ale hned z první nenápadné akce udeří. Na chvíli zaváháme při jednom ze soubojů na levé straně naší šestky, a i když si Víťa jde pro balón, brněnský štírek mu kouli neočekávaně propíchne jesličkami do naší sítě – 1:1. Za dalších pár minut je ještě hůře, když vlastně hned další střela končí také za zády našeho gólmana. Jeden ze soupeřů se odhodlá vypálit z nějakých deseti metrů přes dvojičky bojujících hráčů, takže Víťa kouli uvidí až ve své brance – 1:2. Hru se nám daří zkonsolidovat, ale šance si zatím vytvořit nedokážeme. Naopak Víťa má po dvou haluzích ve své síti několikrát možnost prokázat své nesporné kvality při nepříjemných zakončeních soupeře a svým čarováním nás stále drží na dostřel. Hraje se tvrdě s hraničními zákroky. Soupeř dohrává poločas s pěti fauly, ale situaci dokáže ustát. O pauze se navzájem ujišťujeme o hratelnosti utkání a jdeme znovu na věc. Stále se nám nedaří dostat se do nějaké nadějnější příležitosti. Obě strany mají na svém kontě několik střel, které gólmani dokáží zkrotit. Postupem času se ale zdá, že soupeř si začíná spíše hlídat výsledek a soustřeďuje se stále více na ubránění hubeného náskoku, což se mu dlouhou dobu daří. Zizi si zjednává respekt. Žlutá karta je mu odměnou. Přeci jen jsou na naší straně ale vidět jisté náznaky, když se začínáme více tlačit do brněnské šestky. Pár minut před koncem utkání operuje Ritschi na pravé straně šestky, kde se mu podaří udržet balón, který mu skočí. Náš snajpr ho nekompromisně ze vzduchu z těžkého úhlu posílá pod víko – 2:2. A je tady nová zápletka. Rázem se hraje nahoru dolů a oba soupeři se snaží vstřelit rozhodující branku. Soupeř si vypracovává větší příležitosti, ale Víťa je démon. Nervy drásající koncovka rozuzlení nepřinesla, takže se musí rozhodnout střelbou ze značky pokutového kopu (ze šesti metrů).   
Bude se kopat série pěti penalt, a pokud se nerozhodne, pokračuje se po jedné dále až do rozuzlení. Kluci jsou zdravě nabuzení a pět nejstatečnějších je vybráno vcelku rychle. Ještě stanovit pořadí, jak půjdou za sebou a jdeme pořešit los. Ten jsme trénovali dlouho dopředu, což se nám nyní vyplácí. Necháme soupeře, aby začínal. Do branky se jde postavit Víťa. Již jen pohled na jeho stoicky klidný postoj nám dodává sebevědomí. Navíc máme v hledišti náš dívčí tým, který rozjíždí svoje choreo. Soupeř volí razantní ale nepříliš umístěnou střelu. Víťa bombu bezpečně vyráží – 0:0. Nyní je na Holym, aby potvrdil Víťův úspěšný zákrok. Křach a razantní střela končí v síti – 1:0. Na brankovou čáru se znovu staví náš démon, který i druhý soupeřův penaltový pokus vykrývá – 1:0. Čeká nás druhá rána kapitána. Kdo jiný by si měl věřit víc než Márty. Nápřah – pohyb gólmana a už ho loví – 2:0. Byli bychom za hlupáky, kdybychom skvěle rozjeté penalty nedotáhli do vítězného konce. Ale pozor. Ve třetí sérii se soupeř stébla chytá, když Víťu prostřeluje – 2:1. Nic velkého se zatím ale neděje. Stačí „maličkost“ – sázet do sítě další banány. K možná klíčové penaltě se vypravuje Ritschi. Umístěnou ranou odmítá dramatizaci – 3:1. Když nyní protihráč nedá, jdeme do finále. Pokud promění, máme v záloze natěšené Vobyho s Ondrou. Soupeř si postaví balón a začíná couvat – Víťa nehne brvou. Džek je již na polovině hřiště – Víťa drží svůj postoj. Panáček se zastavuje skoro až u naší branky – Víťa se již poněkud nudí. Týpek se konečně pomalu vydává na cestu zpět. Dokráčí k balónu – rána – náš démon má ale již opět svoji svatyni pevně zamčenou na několik západů. Diváci poté již jen sledují náš hromadný úprk a hradbu těl, která se navalila na svého hrdinu. Skáče celá Plzeň heja héééj, i když až v Hodoníně. Shledáváme tak alespoň jednu pozitivní věc na okolnosti, že s námi nepřijeli kluci z Viktorky. O ní se všeobecně ví, že její hráči penalty prostě neumí. Náš narychlo poskládaný tým si tak dál může snít svůj sen o velkém vítězství.
Hned poté začínají utkání o třetí místa. Jako první jdou na řadu naše dívky. Čeká je prakticky odvetný zápas z konferenčního finále proti soupeřkám z Varnsdorfu. Těm máme co vracet. Oba týmy tuší, jakou hrou se bude prezentovat jejich soupeř. Naše dívky hodně spoléhají na rychlé brejky po výhozech naší gólmanky, zatímco protihráčky se snaží těžit z průbojnosti a důrazné hry podsaditých útočnic. Bohužel do zápasu vstupujeme dosti vlažně a po pár minutách jsou dívky nedůrazné při bránění jedné z varnsdorfských sekernic, která nedává Vivien šanci – 0:1. Našim útočným tykadlům Dianě s Eliškou se příliš nedaří. Hlavně Diana není ve své kůži, poněvadž má celou dobu na zádech nepříjemnou obranářku, která jí nedá ani píď prostoru. Navíc za několik dalších minut naše obrana nezafunguje ideálně, čehož znovu využívají soupeřky ke vstřelení branky – 0:2. To je již opravdu vážné a i z tohoto důvodu si bereme tajm, abychom se hlavně uklidnili a řekli si, jak budeme dále hrát. Eliška se přesouvá dozadu a v útoku se vedle Diany budou točit Štěpánka s Týnou. Ve zbytku poločasu se nám daří držet soupeřky od naší branky dále a směrem dopředu jsme přeci jen aktivnější. Chvíli před přestávkou máme šanci v podobě nepřímého kopu po dvojím hraní gólmanky. Diana si nechá přiťuknout balón a propaluje hradbu těl před sebou. Naše dívky spolu s lavičkou slaví, poněvadž balón se dle našeho mínění odráží od vnitřní tyče zpět do gólmanky, která jej s velkými obtížemi zachytává na brankové čáře. Sudí jsou ale jiného názoru a nechávají hru pokračovat. Míč se prý odrazil od pravé tyče a ne z branky, jak se zdálo z našeho pohledu. Rozhodčí byli situaci blíže, takže zřejmě rozhodují správně. Z poločasového stavu rozhodně nadšení nejsme. Dívky začínají propadat skepsi – hlavně Eliška vede divné řeči nápadně připomínající její rozpoložení v loňském finálovém souboji o třetí místo krátce předtím, než se po červené kartě pakovala ze hřiště. Musíme se zklidnit a změnit své myšlenky. Pokud holky nebudou věřit tomu, že utkání mohou otočit, těžko se jim to povede. Čeká nás posledních letošních patnáct minut. Dění na hrací ploše se ale příliš nemění. Nedokážeme se prosadit přes důslednou obranu soupeřek. Pokud již nějaká střela letí na branku, obě gólmanky si s ní dokáží poradit. Postupem času ale varnsdorfské hráčky již nejsou tak aktivní směrem dopředu a soustřeďují se více na obranu. Dva dlouhé a náročné zápasy si začínají vybírat svoji daň, poněvadž naše soupeřky mají v Hodoníně pouze jednu hráčku na střídání. V polovině druhé půle si znovu bereme oddechový čas a měníme taktiku. Přestáváme čekat na vlastní polovině a budeme soupeřky napadat již u jejich branky. Do útoku opět posíláme čerstvé síly v podobě odpočaté Týny, která odjezdí pár minut, než ji musí vystřídat Štěpánka poté, co při jednom ze soubojů zůstává na zemi. Štěpánka přebírá Týny povinnosti a nedává soupeřkám vůbec vydechnout. Protihráčkám zbývají pouze dlouhé výhozy, které Míša s Eliškou unaveným útočnicím jistě odebírají. Náš styl hry konečně nese ovoce, když na naší polovině sbíráme další balón a letíme do otevřené obrany ve třech hráčkách. S trochou štěstí dostáváme kouli až před branku soupeřek, kde Štěpánka využívá okolnosti, že gólmanka se nestíhá přesunout a zavěšuje – 1:2. Moc času sice nezbývá, ale za hlasitého povzbuzování našich kluků se dostáváme na dostřel. S napadáním soupeřek samozřejmě nekončíme, navíc honíme čas podáváním balónů soupeřkám a hlavně minutu před koncem nutíme protihráčky k chybě. Po dalším dvojím hraní gólmanky kopeme znovu nepřímý kop z hranice šestky. Všech pět protihráček je nasáčkovaných metr před brankovou čarou, Diana čeká na přiťuknutí míče od Míši a Štěpánka s Eliškou jsou připraveny na dorážku. Míša rozehrává a naše lavička s hrůzou sleduje, že balón je dost pomalý. Soupeřky navíc vybíhají proti míči ještě před jeho rozehráním. Dianě se v turnaji příliš nedařilo, ale svůj majstrštyk si schovala právě na tento okamžik. V tísni totiž stíhá vystřelit tak šikovně, že Paganini by na svůj nástroj rozhodně nezahrál tak, jako naše virtuoska, když dává housle rychle se přibližující gólmance – 2:2. Na úplný obrat v utkání je ale již pramálo času a také naše dívky musí podstoupit nervy drásající penaltový souboj s nejistým koncem.
Opět nás čeká až pět penalt. Poněvadž soupeřek je celkem šest, musíme vyřadit dvě hráčky, které pecky kopat nepůjdou. Okamžitě se hlásí Bára a Anežka, kterým se tak viditelně ulevuje. Zbytek týmu si musí určit pořadí, v jakém půjdou na řadu. Nevděčnou úlohu první exekutorky na sebe bere jen velmi nerada Míša, která má stále v hlavě svoji neproměněnou pentli ze semifinálového zápasu. Diana, jak se již pomalu stává tradicí, prohrává los a jdeme kopat jako první. Míša tentokráte umísťuje svoji střelu o poznání lépe a nedává gólmance pražádnou šanci – 1:0. Ozvala se obrovská rána, jak Míše spadl velký balvan ze srdce, když se běžela podělit o radost se svými spoluhráčkami. Do branky jde poté Vivien a nedá jí ani moc práce vykrýt nepříliš umístěný pokus soupeřky – 1:0. Výborný začátek. Na řadě je Štěpánka. Rozběh, věšák a slavíme – 2:0. Vivien poté znovu zamyká svoji svatyni a jsme ve velké výhodě – 2:0. Diana nás potom již notně může přiblížit k vytoužené placce. A také tak učiní, když suverénně zavěšuje – 3:0. Soupeřky musí dát, pokud chtějí rozstřel protáhnout. Varnsdorfská ranařka tentokráte splní svůj úkol a pumelici posílá do sítě – 3:1. Nevadí – máme dokonce dva mečboly. Balón si bere Eliška, aby nechala zapomenout na svůj loňský zkrat. Prásk a je to tam – 4:1. Také dívky vzápětí soutěží, která bude u šťastné střelkyně jako první, aby vzápětí svůj úspěch společně oslavily a poděkovaly chlapcům za povzbuzování. Po prakticky stejném průběhu penaltového rozstřelu jako u našich mládenců v předchozím utkání si letos dívky vydobyly právo pověsit si na krk bronzové medaile jako náplast na loňský zpackaný souboj o třetí flek. Odcházet vítězně z posledního zápasu sezóny navíc po penaltovém rozstřelu je přeci tak nádherný pocit.
Po našich dvou penaltových galapředstaveních, ve kterých nezaváhal ani jediný náš exekutor a famózní gólmani dokázali pokrýt každý po třech peckách, jsme si všichni mohli konečně vydechnout a v klidu shlédnout další dva zápasy o konečné umístění. V duelu zklamaných chlapeckých týmů se sice Českým Budějovicím podařilo dotáhnout dvoubrankový náskok Brna, ale Moravané se zřejmě poučili z nevydařeného penaltového rozstřelu v utkání s našimi specialisty a vítězstvím 4:2 na penalty přeci jen urvali bronzové medaile. Následující dívčí finále se stalo jasnou záležitostí našich přemožitelek ze Starého Města. Ty si pohrály s Jihlavou, která se rozhodla s nimi sehrát otevřenou partii, což odnesla jasnou porážkou 1:6, když ve druhé půli zástupkyně 1. FC Slovácka viditelně sundaly nohu z plynu. I když jihlavská lavička byla plná technických hráček, neměly vůbec nárok. Ve světle tohoto finálového utkání musíme o to více ocenit neskutečný semifinálový výkon našich dívek, které opravdu favorita potrápily. Ale to se již schylovalo k úplně poslednímu utkání letošního ročníku SFL, do kterého se probojoval náš narychlo složený drýmtým. Naším soupeřem se stali staří známí z příbramského konferenčního finále - Mostečáci. Tam si to oba týmy rozdaly s vědomím zajištěného postupu, takže se nehrálo úplně na sto procent. Přesto vcelku pohodlná výhra se spoustou exhibičních akcí měla svoji cenu. Nyní ale byla situace zcela jiná – šlo o všechno a náš soubor byl plný nových tváří. Rozhodně jsme ale nehodlali propadat zbytečným obavám, když jsme si v semifinále dokázali, že svoji kvalitu nově poskládané řady mají.
Již od začátku utkání bylo jasné, že noční pohodový balkónový pokec se členy týmu našeho soupeře, který se předchozí noci prý udál na internátě, je zcela zapomenut. Oba soupeři si pranic nedarují a začíná se pěkně jiskřit. Sudí dle našeho názoru až příliš pouští hru, když fauly sice pískají, ale hned dvě tvrdé skládky našich kopáčů soupeřem by snesly žluté varování. Naši kluci samozřejmě reagují, takže v rukavičkách se rozhodně nehraje. Zatím převažují obrany nad útočnou hrou a žádný ze soupeřů nechce udělat chybu. V obou našich utkáních je zřejmě nejvíce vidět Zizi, jehož výkon roste každou minutou a který se odvážně pere na hrušce s kterýmkoliv bránícím hráčem. Je to on, kdo se dokáže prodrat zřejmě do dvou největších šancí první půle. Zvláště ta druhá, když se obtočí kolem protihráče, položí si gólmana a trestuhodně pošle balón do pátého patra, volala po gólu. Nebyl by to ale on, kdyby se nesnažil zjednat si respekt drobnou pošťuchovačkou s jedním ze soupeřů. A žlutí se. Bohužel nás potkává první velká komplikace, když po jednom ze soubojů zůstává s bolestivou grimasou ve tváři ležet na palubovce jeden z pilířů našich zadních řad – Holy. Je to zlé, poněvadž mu na noze rychle vyrůstá druhý kotník. Odnášíme ho ze hřiště a rozhodujeme se, že zatím budeme po jednom točit tři obránce. To zůstane až do přestávky. Zatím se nám daří držet na uzdě soupeřovy hráče včetně brutálního štírka, který na sebe upozornil již v Příbrami a zde na finálovém turnaji byl později po zásluze vyhlášen nejlepším hráčem. Však Márty měl ještě pár dní po turnaji zablokovaný krk od toho, jak musel sledovat, kterak se mu mostecký nezbeda neustále motá pod nohama. Co nezachytí naše obrana, bezpečně pokrývá Víťa, na jehož famózním výkonu stojí sebevědomí našich hráčů. Svým výletem daleko do pole, když za sebou nechává hned dva soupeřovy hráče, na sebe znovu upozorňuje. V této chvíli ještě netušíme, že se můžeme těšit na ještě větší legraci. O poločase je znát, že kluci přemýšlí, jak blízko jsou obrovské senzaci. Zdá se nám, že začínáme být aktivnějším týmem a i když se do šancí dostáváme ztěžka, můžeme soupeře přetlačit. Konsolidujeme řady a doplňujeme aktivní hráče o Pepíka. A skutečně. Zizimu se po několika minutách daří znovu se zbavit svého hlídače a po několika krocích vyzrát i na gólmana – 1:0. Nyní jsme opravdu na koni, obrana drží a soupeř se nemůže dostat prakticky k ničemu. Bohužel přichází rozhodující okamžik celého utkání. 
Přízemní balón letí do naší šestky a Víťa ho v poklidu stahuje pod sebe. Jeden ze soupeřů si ale počíná jako smyslů zbavený, když zcela nesmyslně zajíždí do našeho ležícího gólmana, který má v tu dobu kouli již dávno bezpečně pod kontrolou. To, co následovalo, si naši hráči budou ještě dlouho v hlavách přehrávat. Za každé situace stoicky klidný Víťa se okamžitě zvedá, nechává balón balónem, chytá to mostecké zvíře oběma rukama, zvedá ho do metrové výšky a hází do záchranné sítě za svojí brankou. Prostě ho vsítil. To je ale pouze začátek. Sudí samozřejmě okamžitě píská, což je všem v dané chvíli u zadnice. Jako jeden muž se zvedá celá naše lavička a spolu se svými spoluhráči na hřišti se několik jedinců okamžitě vypraví bránit svého gólmana. Nejlépe situaci vystihuje jeden z našich kopáčů přítomných v danou chvíli na hřišti: „S někým jsme se tam začali postrkovat, když v tom za sebou slyším šílený dupot. Než se vzpamatuji, oba ležíme na zemi. Já zvednu hlavu, nade mnou stojí Zizi, v každé ruce drží jednoho maníka a mlátí s nima vo sebe.“ Samozřejmě, že tento popis je až příliš subjektivní, ale Ziziho by Bolt v danou chvíli, když letěl ze střídačky na pomoc, asi nedal. Ve skutečnosti stačilo, aby padla jedna rána a zřejmě jsme všichni dohráli. Naštěstí ti, kteří od sebe dvojičky oddělovali, po chvíli utrpěli vítězství. Na tahu byli nyní sudí. V absolutně nepřehledné situaci asi museli udělat to jediné, aby utkání zdárně pokračovalo – potrestat hlavní viníky – rote für das Tier und leider rote für Víťa, jakkoliv se nám to zdálo nespravedlivé. Navíc žlutou kartu ještě vidí i Márty. Zbytek se beztrestně rozchází. Ve chvíli, kdy sudí zamával červenou kartou Víťovi před nosem, jeden člen naší ekipy viditelně ztratil barvu. Kombo, když správně pochopil, že si zachytá, snažil se udělat neviditelným – nepovedlo se. Zkoušíme ho povzbudit na cestě do branky, když mu ještě Ritchi připomíná, že by si měl vzít raději chrániče. Povedlo se a po chvíli hra může konečně pokračovat ve třech hráčích v poli na každé straně. 
Ještě malá odbočka do historie. Podobnou situaci jsme již zažili při úplně první účasti našich dívek na závěrečném turnaji (ročník 2008/09) také ve finálovém zápase proti obrovsky nabitému týmu Pražaček. Tehdy dvě minuty před koncem, kdy jsme také drželi tenkrát překvapivé vedení 1:0, zajela současná členka ženského reprezentačního týmu Lucie Voňková nevybíravě do naší gólmanky Terezy Strýcové, která jí její atak opětovala. Tehdy z toho byla červená pro provokatérku a žlutá pro oběť. Sudí je ale tenkrát od sebe odtrhli dříve, než se do strkanice mohly zapojit další hráčky. No nic. 
Do konce zápasu zbývá ještě přes deset minut a na naší lavičce vládne pochmurná nálada. Sice stále vedeme, ale každý hráč má v hlavě jedinou myšlenku: ztratili jsme Víťu. Kombo má před sebou takřka nemožný úkol – nahradit démona. Přesto ihned burcuje hráče před sebou, ostatně o totéž se po chvíli snažíme i na lavičce. Na hrací ploše je najednou zákonitě moře prostoru. Balón drží Mostečtí a přichází první rána. Míč má na noze brutální štírek, kterého na hranici šestky stínuje Voby. Soupeř, aniž by cokoliv naznačil, posílá své rychlé bodýlko zpoza Vobyho přesně k pravé tyči Kombovi branky – 1:1. Nepřesní sudí poté dávají pokyn, aby týmy doplnily počty svých hráčů na hrací ploše, aniž uplynuly celé dvě minuty hry ve třech. My neprotestujeme, poněvadž hra v plném počtu by nám přeci jen měla více vyhovovat. Bereme si tajm, abychom se pokusili vrátit do zápasu. Několik dalších minut se nám daří zachytávat soupeřovy výpady, ale na hráčích je vidět, že jejich sebevědomí je to tam. Po chvíli znovu platíme krutou daň, když nás soupeř tentokráte ukázkově vykombinovává – 1:2. A aby toho nebylo málo, ihned po našem rozehrání ze středového kruhu, si Kóďa rozpomíná na svůj poslední fotbalový zápas, kopne do drnu (na parketách!) a posílá balón přímo na nohu překvapeného soupeře. Ten vzápětí nedává Kombovi žádnou šanci a zcela osamocený skóruje – 1:3. Ještě je sice času relativně dost, ale nám se nedostává hlavně psychických sil. Někteří hráči vlivem obrovského zklamání nechtějí vůbec nastoupit na hrací plochu. Navíc soupeř dokonale využívá našeho rozkladu a přidává další branku – 1:4. Přece jen se v několika hráčích najdou síly důstojně utkání dohrát a dvě minuty před koncem ještě začínáme narychlo plánovat powerplay. Ještě než si Ritschi vezme rozlišovák, nalezeme na soupeře, zatlačíme ho před jeho branku a Pepík dokonce dokáže dopravit balón za záda soupeřova gólmana – 2:4. Na závěr riskujeme hrou bez gólmana, ale naše zakončení jsou nepřesná a na víc již nezbývá čas.
Můžeme se bavit o tom, co by bylo, kdyby… kdyby Víťa zůstal v brance (přes udělenou červenou kartu byl po zásluze vyhlášen nejlepším gólmanem celého turnaje!), kdyby hrál Křemís, kdyby hráli viktoriáni. Jedna věc je ale jasná. I když chlapci byli okamžitě po zápase neskutečně zklamaní, tým, se kterým jsme přijeli do Hodonína, rozhodně nezklamal. Druhý flek a stříbrné placky před turnajem samotným visely neskutečně vysoko. Kluci ale hráli srdcem a dokázali hlavně sami sobě, že dokonce i ty nejbláznivější sny se mohou stát skutečností – jen je třeba za tím svým snem jít, věřit mu a porvat se o něj. Zázraky se skutečně někdy dějí. Hned cestou domů všem začalo pomalu docházet, jakého skvělého úspěchu tihle bezejmenní hrdinové a hrdinky vlastně dosáhli. Zážitky z letošního tolik úspěšného finálového turnaje hned tak z paměti nevymizí. Možná, že místo rčení „Zažij si své Nagano“ budou naši medailisté mít „svůj Hodonín“. Být druzí a třetí v republice není vůbec špatné – co říkáte? Byla to zkrátka letos naše soutěž.
Milé dívky a chlapci. 
Bylo mi velkým potěšením vidět Vás, jak se honíte za futsalovou „čtyřkou“. Závěrečný turnaj byl pouze zákonitým vyvrcholením celého roku a sladkou odměnou za Vaše snažení. Patří Vám obrovská gratulace za předvedené výkony, dosažené výsledky a skvělou reprezentaci školy.  
Zpracoval: Jonák
 
 

Fotogalerie: Megaúspěch na SFL

Další fotky z úspěšného zakončení SFL sezóny 2015/16 najdete na serveru RAJCE.NET.