Závody na TéMži

Nestandardní školní rok, ve kterém jsme se až příliš často setkávali s termíny typu: distanční, online, opatření apod., je za námi. Poslední měsíc jsme se konečně mohli za určitých podmínek setkávat „live“ ve třídě a chtěli jsme na závěr podniknout něco společně. Nápadů bylo vcelku dost, ale některé se kvůli šibeničnímu termínu nepodařilo zrealizovat, některé byly přeci jen organizačně náročnější a na některé nakonec nedošlo i kvůli počasí. Nakonec jsme se rozhodli, že v pondělí 28.6.2021 vyjedeme na vodu. Naše akce byla ale poněkud odlišná od představ normálních smrtelníků – zorganizovali jsme nefalšované závody deblkanoí v neolympijské disciplíně na 200 m. Zkrátka jsme využili ideální polohu naší školy vedle řeky Mže, objednali jsme si čtyři Vydry (myšleno kánoe), které nám byly přivezeny k Lochotínské lávce, abychom si zkusili poměřit naše síly s pádly v ruce.  

Závodů se bohužel nemohli zúčastnit hokejky, které opět měly nějaký ten svůj dopolední trénink, a pár dalších jedinců, kteří uváděli různé více či méně uvěřitelné důvody svojí absence. Nakonec dorazilo 17 odvážlivců včetně dvou marodů a několik zvědavců z jiných tříd. Sestavili jsme tak osm dvojic, které se měly utkat o titul nejlepších třídních deblkanoistů.

Závodníci se nejdříve zúčastnili základního poučení pod vedením pana učitele Krňoula – vodáka na slovo vzatého. Potom se šlo do lodí. Při rozjíždění bylo krásně vidět, kdo již někdy v minulosti pádlo v ruce držel. Když si mládenci oťukali rychlou vodu, mohli jsme jít na věc.

Závodní dráha byla jasná. Místo startu se nacházelo pod levým obloukem Rooseveltova mostu (bráno po proudu) a cíl potom pod Lochotínskou lávkou, která se nachází cca 200 m proti proudu od místa startu. Postupový klíč jsme stanovili takto: vítěz každé ze dvou rozjížděk postupuje přímo do velkého finále a poslední padá rovnou do finále malého. Posádky na druhých a třetích místech si to potom v opravách rozdají o zbylá dvě místa v obou finále.

Úvodní rozjížďky se zúčastnily tyto posádky: Balák-Frček, Pergl-Treml, Bohun-Pospíšil, Kule-Kellner. Jako první pod lávku bezpečně dorazila posádka ve složení Pergl-Treml, zatímco Bohun-Pospíšil se přes veškerou snahu nedokázali srovnat s podmínkami. Druhá rozjížďka měla toto složení: Pergl-Marek, Straka-Maška, Bureš-Bouda, Preis-Svoboda. Také tato rozjížďka měla jasného vítěze v podobě posádky Bureš-Bouda. Naopak v poklidu bez větší námahy si čtvrtý flek pohlídali Straka-Maška.

Do opravy jsme šli v tomto složení: Balák-Frček, Pergl-Marek, Preis-Svoboda, Kule-Kellner. Tak tady to bylo již na ostří nože. Posádka Preis-Svoboda se již pěkně rozjezdila a naplno využila svých kvalit. Za ní se ale rozpoutal lítý boj o poslední postupové místo. Nakonec jej ukořistili Pergl-Marek, když hned dvě posádky se pod lávkou krásně „udělaly“. A poněvadž záchranářská Krňoulova loď byla příliš daleko, chlapci nechali lodě loďmi, pádla pádly a nechali se příkladně unášet proudem, než si uvědomili, že je pod nimi sotva metr vody.

Malé finále potom překvapivě ovládla posádka Straka-Maška před pozdě finišujícími Kule-Kellner a dezorientovanými Balák-Frček. Bohun-Pospíšil se tentokráte také pod lávku dostali.

Velké finále po chvíli ostrými odstartoval čestný startér Karlovec a děly se věci. Pergl nemohl jet ve dvou lodích, takže ho u Marka nahradil Balák. A právě tato posádka nejvíce vydělala na až příliš těsných vzájemných soubojích, které ale rozhodčí nakonec pustili jako „férové“. Za překvapivými vítězi dojeli již jen v poklidu Preis-Svoboda, poněvadž zbylé dvě posádky se v té době již pár vteřin máchaly ve vodě.

Na závěr jsme si neodpustili exhibiční závod, kdy nejlepší posádky doplnila zkušená dvojice Jonák-Karlovec. Bohužel zkušenost byla této posádce k ničemu, poněvadž zle podcenila taktiku soupeřů. Zatímco před chvílí vyklopení Bureš-Bouda ihned vzali čáru a všem ukázali záď své kánoe, zbylé posádky se dostaly do vzájemného klinče, ze kterého se jako první dokázali utrhnout Preis-Svoboda. Nerozježděná posádka Jonák-Karlovec tak musela vzít za vděk třetím flekem.

Když jsme se vyblbli, zájemci si ještě střihli projížďku k jezu Na Rychtářce a zpátky – cca kilometr. Sice bylo většinou zataženo a slunce začalo vystrkovat růžky až po poledni, nakonec z toho bylo vcelku příjemné dopoledne. Pokud nám bude příští rok přát počasí, určitě si akci zopakujeme – a to ve velkém stylu.