Nezlomná žena na plátnech multikin

Dne 22. listopadu 2017 dostávám příležitost zhlédnout společně s naší školou film „Milada“ na plátně kina Cinema City v Plzni. Miladu Horákovou, která je samozřejmě hlavní postavou, znám z historie velice dobře, ale je faktem, že určité souvislosti jejího života mi doposud unikaly. Proto s očekáváním historického zážitku vyrážím se svou třídou do kina.

Začátek filmu mi dává jasný obraz toho, jaká Milada Horáková ve skutečnosti byla. Pracovitost, statečnost, zapálenost pro morální zásady byla na jejím denním pořádku. Zároveň se mi ale jeví jako milující manželka a matka, která jen vidí svůj životní úděl v boji za lepší budoucnost pro český národ. Je to velmi moudrá žena, která věří ve spravedlnost i v těch nejtěžších životních situacích. Bohužel se jí krutý osud nevyhýbá a společně s jejím manželem je zatčena gestapem a převezena do koncentračního tábora.

Když se ohlédnu kolem sebe, vidím páry vystrašených, často i ubrečených očí. Toto považuji za první velmi silný zvrat filmu. Dále se odehrává život v koncentračním táboře. Běhá mi mráz po zádech.

Druhá polovina filmu začíná výrazně o dost příjemněji, ačkoliv se k moci dostávají komunisté, nad kterými stojí Rusové osvoboditelé. V této chvíli ale přichází Milada s myšlenkou nekonečného odporu a nepodvolením se režimu. Jakožto politička hlásá kritiku, na kterou část českého národa pozitivně reaguje.

Bohužel ani tentokrát nevítězí spravedlnost, ale zaujatost většiny a papouškování názoru vůdce. V sále je najednou větší ticho a společně s diváky očekávám další sled událostí.

Milada je zatčena pro svou nepřizpůsobivost, tvrdohlavost a nekonečnou kritiku komunistického režimu. Stává se pro komunisty nebezpečná a jediné řešení je pro ně její likvidace. Ve vazbě je během výslechů bita a žije v hrůzných podmínkách. Její svědomí ji nutí vytrvat, ačkoliv je čím dál tím slabší. Nakonec dostává ránu pod pás s výhružkou proti její rodině, a tak se svým způsobem u soudu doznává a čeká na smrt. Nejemotivnější scénou celého filmu se stává její poslední setkání s rodinou.

Ze sálu odcházím nadšená, zároveň jsem ale smutná, ačkoliv své emoce držím zpátky. Tento film ve mně zanechává silný odkaz a rozhodně nelituji jeho návštěvy.

… z dalších reakcí uvádíme:

Petra Polťáková

…myslím, že návštěva filmu byla dobrá volba, protože mnoho dnešních lidí neví, kdo byla Milada Horáková. … o osudy Milady Horákové se zajímám už déle, má můj obrovský obdiv…

Kristýna Leitermannová

… Naše „soudruhy“ ovládali Sověti. Taková byla naše „svoboda“. Nevím, jestli napsat bohužel nebo bohudík, že jsem v té době nežila. Je s podivem, že první film o Miladě Horákové se dostává do kin téměř po třiceti letech od pádu režimu, ve kterém neexistovala svoboda projevu, lidé byli jako loutky odměňované za věrnost. Díky tomuto filmu! Díky za demokracii!

Juliana Černá

…Miladu chtěli tvůrci hodně privatizovat. Podrobně popisují její rodinný život i pracovní vztahy. Film poukazuje především na to, jak komunisté fungovali a fungovat budou ...

Eliška Slovenkaiová

…Film byl zajímavý a jeho tragický konec dojal myslím každého z nás. Podobné filmy by lidé měli zhlédnout a ještě více takových filmů by se mělo točit, aby si každý z nás udělal obrázek o tom, jaká byla doba tehdy a jak se teď máme vlastně docela dobře.

Kateřina Zahradníková

…Celý film se velmi povedl… Myslím, že každý (i ti méně vzdělaní) pochopili děj a celou tehdejší dobu i přechody mezi vládou různých velmocí. Úžasné a kvalitní kamery a do toho herci, co cítili celou tehdejší dobu sami na sobě. Nechalo to ve všech velmi silné dojmy. Nikdo z nás si nedokáže představit, co znamená žít ve světě plném lží a podrazů. Když to pak vidíme v kině, jsme vyděšení z toho, jak byli s lidmi schopni zacházet…