Poznávací zájezd Osvětim – Březinka

Občas je dobré si připomenout historické mezníky osudu lidstva. Pod vedením p. magistry Marcely Černé zvolila škola sice dost drastický, zato ale účinný způsob poznávání historie. Osobní zkušenost je v každém poznávání nenahraditelná, a v poznávání historie, to platí dvojnásobně.

A tak jsme v půlnoci z 26. na 27. listopadu t.r. nastupovali  na Rychtářce do pohodlného autobusu, abychom ráno v 8:00  vystoupili do mrazivého rána a branou s nápisem ARBEIT MACHT FREI odvážně vyrazili vstříc informacím, které jsme tušili, ale které až zde, pod tlakem autentičnosti, nabíraly v našich myslích otřesný rozměr . Skutečné hrůzy, která se zde odehrávala, jsme se přes to všechno, a i navzdory sugestivnímu výkladu, mohli dotknout jen opravdu zlehka.

Tváří v tvář životním podmínkám vězňů ve vyhlazovacím a koncentračním táboře, jsme si uvědomovali, jak jsme v jednadvacátém století jako lidstvo, mající to štěstí a žijící v civilizovaném světě, nepředstavitelně zhýčkaní.

Věřím, že jsme si s většinou účastníků společně odnesli přesvědčení, že náš svět není nic samozřejmého a definitivního. Že i dnes existují lidé, kteří by za určité situace byli s to se chovat podobně, a že jen poctivá, svědomitá, každodenní práce a snaha o svobodu každého jedince, může napomoci tomu, abychom sobě nebo naší nastupující generaci nepřipravili podobné peklo na zemi, které byli přinuceni zažít naši předkové.

Velké poděkování patří cestovní kanceláři a jejímu průvodci. Odvedli kus profesionální a záslužné práce tím, že nám celou návštěvu zprostředkovali. Nakonec přišla i ta správná tečka za celou první částí v podobě návštěvy krásného a starobylého města Krakova a solného dolu Vělička. Ta nás opět dostala do dobré nálady, ochutnali jsme místní speciality, někteří nakoupili praktické věci jako teplou obuv, oblečení, jiní suvenýry a jiné zbytečnosti.

Ve středu kolem čtvrté hodiny odpoledne se kola našeho autobusu hnula k domovu a půl hodiny po půlnoci jsme se opět na Rychtářce loučili. Někteří s vidinou dalšího krásného dne volna (studenti), jiní s perspektivou, že po čtyřech hodinách spánku se opět setkají v pracovním procesu.

Po otřesném zážitku z prvního dne zájezdu nás však ani nenapadlo hodnotit nástup do práce slovy „MUSÍME“. Jednoznačně převážilo „MŮŽEME“. A o tom to celé je!