Škola napadena cizí kulturou

Dne 12.2. – 16.2. 2018 se uskutečnila na naší Sportovní a podnikatelské střední škole akce, ve které hráli hlavní roli cizinci. Do školy jich našlo cestu 8, z toho 3 kluci a 5 dívek. Každý měl stejný úkol, a to nám studentům ukázat, co jejich země, ve které vyrůstali, nabízí. Nešlo jen o to vypíchnout to nejkrásnější, ale ukázat i některé stinné stránky a naplno nás tak seznámit s úplně jiným stylem života, než na jaký jsme zvyklí. Rozvíjení vědomostí ovšem nebylo pouze jednostranné, za pomoci kantorů a vybraných studentů jsme našim návštěvníkům dali „ochutnat“ také naši českou kulturu.

 Byli jsme poctěni návštěvou z pěti kontinentů. Za jihoamerický kontinent jsme se mohli těšit na veškeré informace z Kolumbie. Z Austrálie a Oceánie jsme měli možnost dozvědět se vše, co bylo třeba o Indonésii. Nejvíce zástupců pocházelo z Asie. Cestu k nám si našli představitelé Tchaj-wanu, Číny a Gruzie. Nesmíme zapomenout ani na euroasijské země, zastoupené Ruskem a Tureckem. Posledním ambasadorem byl Afričan, jenž nám řekl své o Tunisku.

Dne 12. 2. v pondělí mělo všechno započít. Očekávání bylo vysoké ze všech stran, jak ze strany studentů, našich přátel z ciziny, tak samozřejmě i našich kantorů. Start byl každý den v 8:40, v tu dobu všichni studenti usedli do lavic a netrpělivě čekali, co přijde. Napětí bylo evidentní ze všech stran a nikdo pořádně nevěděl, co se bude dít. Naše třídy byly po celý týden „okupovány“ a každá měla svoji vlaječku, jenž poukazovala na to, na koho se můžou studenti a kantoři za dveřmi těšit. Pro jednodušší orientaci pro cizince jsme tedy chodili my za nimi. Každý referent měl na prezentaci své země něco kolem dvou a půl hodiny. Program se tedy uskutečňoval ve dvou blocích, které oddělovala pauza na oběd. V pondělí, úterý a čtvrtek jsme měli naplánované dvě prezentace, ve středu a v pátek jsme se mohli těšit na jednu. Po konci vyučování byl připraven program pro naše návštěvníky. V pondělí se mohli těšit na exkurzi po centru Plzně, kterou pro ně uskutečnila hrstka udatných studentů pod dozorem učitelské síly, která hlídala naše anglické (ne)schopnosti. Na závěr této exkurze si všichni společně poseděli v kavárně a doplnili si všechny scházející informace. V úterý v podvečer byla v plánu návštěva divadla. Cizince doprovázeli 2 kantoři, všichni se mohli těšit na představení Nové scény Divadla J. K. Tyla West Side Story. Středeční odpoledne bylo zasvěceno sportu. Cizinci si mohli vyzkoušet florbal, squash a badminton. Jelikož v jejich zemích většinou tyto sporty nemají pevnou základnu, tak se o žádné velké sportovní parády z jejich strany samozřejmě nejednalo. Jejich vyzyvateli byli povětšinou žáci ze sportovních tříd. Čtvrteční odpoledne bylo rezervováno té největší kráse Plzně – pivu. Zde cizince doprovázely tři učitelky a tři studenti. Díky skvělému uvaděči si prohlídku užil každý z účastníků, prohlídka končila samozřejmě degustací. V pátek už další plzeňské atrakce v plánu nebyly, došlo pouze k rozloučení a předání si kontaktů na naše nové přátele.

Hodnotit naše přátele ve své práci je velice těžké, nelze říct, kdo byl lepším, kdo byl horším, všichni zde ale zanechali vše, co o své zemi vědí. Za mě největším problémem pro referenty byl příliš dlouhý zvolený čas pro jejich prezentace, není totiž jednoduché mít stále o čem mluvit po dobu 150 minut. Pro nás, jako žáky třetího ročníku, asi nejmenší dojem udělala referentka z Ruska. Ať už pro to, že si u nás odbyla premiéru, protože jsem byla její první třída, kde referovala nebo také pro to, že pro nás měla prezentace o Rusku nejmenší očekávání kvůli nedostatku exotiky v porovnání s ostatními zeměmi. Mně se osobně velice zalíbila referentka z Tchaj-wanu. Entusiasmus, kterým oplývala, byl naprosto neskutečný, její prezentace byla díky tomu velice veselá a zábavná. Velký dojem na mě, i mé spolužáky udělal reprezentant Turecka. Byl velice přátelský a snažil se nám dát dost cenných rad do budoucna. Nelze rozhodně opomenout ani prezentace Kolumbie a Gruzie, které byly velice zajímavé, a vyvolali ve mně chuť okusit jejich kulturu na vlastní kůži. Co se týče referenta z Tuniska, toho jsme bohužel nezastihli v dobré pohodě a jeho prezentace tomu naneštěstí odpovídala, ale pro to se jistě dá najít pochopení.

Každá kultura má své, ač nám to nepřipadá, v ostatních zemích jsou naprosto jiné tradice, jiné svátky, jiné jídlo, jiný jazyk, jiné písmo, jiné památky, jiní lidé, jiný smysl, pochopení a přesvědčení o životě. Je rozhodně velice zajímavé si v tak krátkém úseku uvědomovat rozdíly mezi jinou a naší kulturou, případně mezi čistě jinými kulturami. Je důležité si umět zařadit země z jiného hlediska než pouze z toho geografického, který většina z nás zná.

Pro mě je jediná kaňka na tomto projektu to, že mnohým se nepodařilo dostat přes jazykovou bariéru, není to samozřejmě vůbec jednoduché. Pokud Vám totiž někdo tlačí do hlavy desítky informací a potom po Vás chce, abyste se na něco tázal, tak se Vám to plete vše dohromady a mnohdy z Vás zkrátka nic nevypadne. Na závěr bych chtěl poděkovat všem, kteří se aktivně zapojili do tohoto projektu, nejen studentům a cizincům, ale hlavně našim kantorům, kteří tomuto projektu podřídili dost času a bez nich by projekt nefungoval tak skvěle, jak fungoval. Poděkovat je třeba samozřejmě i škole jako takové, protože bez ní bychom tohoto nebyli součástí. Za předpokladu, že by se podobná akce někdy v budoucnu konala (se mnou i beze mne), tak doufám, že škola doladí drobnosti, které nebyly úplně stoprocentní a další studenti, kteří přijdou po nás, si z toho odnesou minimálně tolik, co my.